První skok na jih

Po loňském výletu do Kanady, který dost prověřil náš rozpočet, jsme se tenhle rok klonili k nějaké cenově příznivější, snesitelnější variantě. Nějaký výlet, říkali jsme si, u kterého třeba vůbec nebudeme potřebovat letenky. Země, zvažovali jsme, kde nás nebude snídaně stát tolik, co doma jídlo na celý den. Region, kde už sice turismus tak trochu znají, ale není tam nijak narváno fotekchtinými Číňany a hlučnými Rusy. No a s těmihle omezujícími podmínkami existovala vlastně jen jediná možnost: Balkán. My vybrali ten západní.

Necháme tedy svoji Modrou lišku prohnat pečlivou servisní prohlídkou, vybavíme ji startovacími kabely, vlečným lanem, kompresorem, pořídíme jí pojištěním pro případ havárie, živelné katastrofy a krádeže a vyrážíme na road trip vlastním vozem, což jsme naposledy udělali - no, vlastně nikdy. Dnes tedy startujeme přesun dlouhý asi půl druhého tisíce kilometrů, do míst, která jsou pečlivě vystřižena z mapy Evropské unie, kde nezaplatíme eurem a do svých mobilů nechytneme evropskounijní data za domácí cenu (pokud tam chytneme vůbec nějaká). Zahajujeme expedici, během které chceme projet osm zemí (Česko v tom nepočítajíce) a během které otestujeme chování našeho železného oře - pokud nám ho tedy někde neukradnou - jak na přímořských cestách, tak v horských průsmycích 1800 m.n.m., a jak na prvotřídním asfaltu, tak na štěrku a šotolině. A jak to tak píšu, říkám si, že se Přibáň se svým žlutým trabantem může jít zahrabat...

Dneska jsme ale teprve na začátku. Dnes uděláme na mapě jen dva zářezy: 1) Rakousko - to už je vlastně takový náš zadní dvorek. Když máme chuť na nějaké ty hory, většinou míříme tam, takže zdejší prvotřídní dálnice už máme celkem nakoukané (a srovnání s naším Ťokovým D1 průsmykem pro nás skutečně nevyznívá moc dobře). Přibrzdí nás tedy vlastně jen nákup dálniční známky, doplnění benzínové nádrže, jedno mýto v Taurském tunelu a druhé mýto v tom Karawankovém. 2) Slovinsko - země, kterou při veškerých svých cestách na jih prosvištíme co nejrychleji, protože není naší cílovou destinací. Ne tak dnes - dneska plánujeme večer ve Slovinsku zastavit u jezera Bled a přespat tam, abychom aspoň jednou za život ze Slovinska taky viděli něco jiného než státovky kolem Mariboru, kudy se obvykle vyhýbáme slovinské dálnici. Boužel, už asi v polovině Rakouska vjedeme do husté nízké oblačnosti, ještě před slovinskými hranicemi začne pršet a déšt zesiluje celou cestu až ke kempu v Bledu, kde mírně ustane, jen abych nezmokla cestou do recepce. Tam mě recepční naprosto konsternuje prohlášením, že celý kemp je na noc beznadějně plný a žádný další stan už se do něj nevejde. Ne, ani ten náš malý, prostě vůbec žádný. Vracím se tedy k Honzovi do auta se špatnou zprávou a promýšlíme další postup. Nakonec se jako nejjednodušší jeví sáhnout po aplikaci Booking.com (buďte blahoslavena, evropskounijní data, která ve Slovinsku stále ještě fungují!) a najít, že přímo v Bledu, asi 2 kilometry od kempu, je hostel, kde mají dnes ještě místa ve dvanáctilůžkovém pokoji, bohužel za celkem nehoráznou cenu 42 EUR pro nás oba, ale je to nocleh - a ten my chceme!

Nakonec rezervaci přes Booking neděláme, rozhodneme se k hostelu prostě dojet a domluvit se na místě. Během cesty skrz Bled začínáme chápat, kam jsme se to vlastně dostali: Ulici lemují hotely a zase hotely, pak restaurace, kavárny, cestovky organizující kajaking, canyoning, ziplining a jiný zábaving, jen aby se zdejší turisté nenudili. Jak tak pokukujeme po hloučcích na ulicích a v hospodách, je jasné, že jsme tu bezpečně nejstarší. Z Bledu je prostě echtovní hipsterské doupě. Jen taktak vyškrábneme parkovací místo před vyhlédnutým hostelem. Ukáže se, že tam pro nás najdou ještě dvě místa na čtyřlůžáku, takže ani nemusíme spát v hromadném hrobě, a to dokonce za 28 EUR pro nás oba, což přibližně odpovídá ceně ve stanu ve zdejším kempu (na konečných 35 EUR to pošle až olbřímí lázeňská taxa, o kterou tady každého turistu obratem ruky zkasírují).

Na pokoj si jen hodíme věci - chlapík, se kterým bydlení sdílíme, si nás moc nevšímá - a jdeme se projít k vodě. Hezké to tu mají, pokyvuje Honza, když obhlížíme jezerní ostrůvek s kostelem a hrad, který se tyčí nad hladinou. Akorát je to hrozná zoologická. Už abychom byli zase pryč.

A tak když v posteli hodnotíme dosavadní průběh dovolené, musíme kontatovat, že 1) letenky do Slovinska člověk fakt nepotřebuje, ale 2) rozhodně se nedá říct, že by tenhle kout Evropy byl turisty dosud neobjeven a 3) náš dnešní rozpočet má v součtu hodnotu 176 éček. Jsem celkem zvědavá, jak se expedice bude vyvíjet zítra, to nás čeká Chorvatsko.

×