Na ostrovy

Zimní plískanice nás, jako už tradičně, vyhnaly za teplem. Zatímco v loňském roce jsme si chtěli užít přes zimu trochu tepla v Řecku - při té příležitosti jsme ovšem zjistili, že v Řecku nastává teplo až tak v dubnu, což se od Česka zas tak moc neliší - letos jsme zamířili na již osvědčené Kanárské ostrovy, kde se i v lednu drží teploty kolem příjemné dvacítky. Turisticky ne-až-tak-profláklá La Palma nás předloni docela potěšila, rozhodli jsme se tedy vyrazit na další z méně populárních Kanárů - na La Gomeru. 

Tyhle "pozapomenuté" Kanárské ostrovy mají bohužel tu nevýhodu, že není úplně jednoduché se na ně dostat. Lze tam samozřejmě doplout na jachtě, ale není to ideální způsob, když u toho chce člověk vzdáleně pracovat. A zatímco na La Palmu jsme letěli z Mnichova, kam jsme se dostali autobusem, na Gomeru máme do začátku segment letecký (Praha - Tenerife) a pak segment trajektový (Tenerife - La Gomera).

Obvyklé kodrcání na pražské letiště dvěma metry a velkokapacitním trolejbusem už máme natrénované, následující let společnosti Smartwings nicméně řeší jen první zmíněnou etapu trati, přesun na Tenerife. Tam nás čeká transfer autobusem do trajektového přístavu v Los Cristianos, odkud odjíždějí na Gomeru trajekty.  V čase po našem příletu nicméně už odjíždějí jen dva a my nemáme lístky na žádný z nich, protože nevíme, který stihneme, jestli vůbec nějaký. Se zpožděním letů, hlavně v odpoledních hodinách, máme bohužel svoje neblahé zkušenosti. Smartwingsí Boeing 737 MAX se naštěstí zvedne z pražské ranveje přesně dle časového plánu a přistane na Tenerife dokonce ještě s čtvrthodinovým předstihem, takže nás drobně zdrží až výdej zavazadel, kde se naše batůžky objeví na pásu až mezi posledními.

Chvíli taky zabere hledání autobusu směrem do Los Cristianos, ale na zastávku přijdeme tak akorát včas, abychom chytli spoj o půl páté. Autobusy jezdí každou půlhodinu a i v těch nejoptimističtějších představách jsem počítala nejdříve s tím v pět, takže právě získáváme půlhodinový předstih. Jeho část ale vzápětí ztrácíme tím, že než se autobus na letišti naloží turisty - je nás tam až po střechu - nabere dvacet minut. I tak ale máme v Los Cristianos natolik solidní čas, že i přes půlhodinový přesun pěšky do přístavu a čtvrthodinovou frontu u přepážky na jízdenky ještě stihneme v bistru v přístavu kafe a croissant. 

Nalodění se lehce komplikuje tím, že celou frontu pasažérů zastaví před lodí jakýsi zřízenec ve žluté vestičce a vytrvale opakuje nejspíš jediné slovo, které umí: kofér. Nejsem ve španělštině nijak zvlášť kovaná, ale jsem si celkem jistá, že to španělsky neznamená vůbec nic. Honzovi ale obratem ruky dojde, že zřízenec se toto slovíčko zřejmě naučil od německé klientely, která při nalodění převažuje, a chce tím zřejmě naznačit, že si mají cestující před naloděním odložit kufry (der Koffer) do připraveného auta - zavazadla pojedou v parkovacím prostoru lodi. My jsme naštěstí vybaveni batohy - tušili jsme, že nás dneska bude čekat dost pěších přesunů - a tak máme povoleno se do trajektu nalodit sami i se zavazadly. Kufry totiž diskvalifikují pěší na zběsilých schodech, po kterých se do lodi stoupá, zatímco my to s batůžky zvládneme. 

Když odrážíme od mola, slunce akorát klesá za horizont a je krátce po půl sedmé, to je oproti Česku příjemná změna. Nic to ale nemění na faktu, že když nás vyvážou o hodinu později u břehů La Gomery, je už tma jako v pytli. Dalších dvacet minut ostré chůze a před pronajatým apartmánem nás přivítá Gustavo, který mluví jenom španělsky. Moje španělština bohužel od doby, kdy jsem ji byla nucená v Chile aktivně používat, dost utrpěla, takže komunikujeme jednoslovně. Naštěstí není moc co říkat: ložnici, koupelnu i kuchyni poznáme, gomerské víno, které nám nechal v lednici jako welcome drink, bychom byli asi nakonec taky našli i bez něj a heslo na wifi je napsané na papíře. Celkem záhy se tedy s Gustavem rozloučíme - máme za sebou víc než dvanáct hodin na cestě a docela se těšíme do té ložnice, co tu mají. Další objevování La Gomery odkládáme. Zítra je pátek, pracovní den, ale nějakou chvíli na to, abychom se po ostrově rozhlédli, si docela určitě najdeme.

×