Nový den

Dnešní den začal nadmíru šťastně. Začalo to v pondělí, kdy mi paní doktorka při rutinní každoroční prohlídce řekla, že se jí na mém ultrazvuku jater něco nelíbí a já odešel s žádankou na CT vyšetření břišní dutiny. Já doktory snáším obecně velice špatně a tak říct, že se mnou od té doby nebyla moc velká zábava, by bylo dost slabé slovo.

Díky souhře šťastných náhod jsem se ale na vyšetření dostal už hned ve středu a výsledky slíbili poslat do dvou dnů - a právě dneska ráno jsem se po telefonu dozvěděl, že mi nakonec přece jen nic není. Není moc zpráv, které byste takhle po probuzení slyšeli raději, a dnešní ráno tak bylo nadmíru líbezné. Krom jiného se tím taky vyřešily mé problémy s vánočními kily navíc, protože takových pět dní v nejistotě udělá v tomhle ohledu docela zázraky. Ale to jen tak na okraj.

Poté, co jsem se trochu vydýchal, omluvil se Hedvice za všechny ty starosti, které se mnou posledních pár dní měla, a společně jsme vypili půl skleničky vína na oslavu toho, že ještě pořád žijeme, jsme naskočili do pracovního procesu: jsme tu sice za teplem a sluníčkem, ale to nás nezbavuje našich dalších závazků. Zařizujeme si pracovní místa (místní wifi je nadmíru dobrá, dokonce lepší než u nás doma) a do oběda si posedíme v práci, zatímco za oknem stoupá slunko na blankytně modrou oblohu.

Po obědě už to ale nemůžeme vydržet, a tak vyrazíme alespoň na krátký výlet po okolí: obejdeme pekaře, blízkou pláž (voda není zrovna nejteplejší, ale lidi v ní přesto tu a tam plavou), marínu, ve které jsme před pár lety kotvili cestou na Hiero, a samozřejmě se nemůžeme vyhnout ani kavárně, před kterou obdivujeme kašnu s dosti evokativním sousoším andílka a ... ryby? Výlet zakončíme u památníku olympijského ohně, který se tu zastavil cestou do Mexika v roce 1968.

Odpoledne ještě trochu pracujeme a já se nakonec dojdu ještě trochu proběhnout - od Silvestra mě trápila rýmička, která konečně polevila, a taky jsem měl pocit, že musím trochu rozhýbat všechen ten stres uplynulého týdne. Jenom tu trať jsem mohl vybrat lepší - nekonečné rovné silnice, táhnoucí se do nevidím, nejsou pro běhání moc velká zábava. A samozřejmě taky míň kopců by to chtělo - ale bez těch to tady nepůjde, Gomera je vlastně jeden velký kopec.

Večer ještě snováme víkendové plány - počasí by nám mělo přát, a tak to zítra vypadá na výlet soutěskou Barranco de Cedro a na neděli máme zamluvený skútr, na kterém vyrazíme... někam, kde se nám to bude líbit.

Protože je hezké být na světě a je dobře si to jednou za čas uvědomit.

×