keyboard_arrow_leftNa cestě

keyboard_arrow_up

Do divočiny!keyboard_arrow_right

Den plný objevů

Hedvika, 8. 10. 2011

Hlavním důvodem veškerého cestování bývá poznávat nepoznané. A my můžeme, myslím, celkem směle říct, že dnešní den, který jsme začali v letadle z Frankfurtu a uzavíráme jej v St. Denis na Réunionu, novinkami přímo překypoval. Odhalili jsme následující:

1. V letadle se mizerně spí.

Což o to, tuhle znalost už jsme z dřívějška měli, ale dnes jsme ověřili, že pokud u toho člověk musí být kvůli turbulencím skoro polovinu cesty připoutaný a klimatizace je navíc nastavena stěží na 18 stupňů, je spaní téměř nemožné. Celkem jsme to sečetli po malých kouscích na cca 4 hodiny spánku. Svůj podíl na tom tedy nejspíš má i fakt, že jsme před usnuutím na účet Air Mauritius spucli housku s máslem, takovýhle <---> kus Edamu, salát caprese, pečenou rybu na hromadě pšeničných nudlí, dvě deci džusu, jablečný koláč a kafe. Uf.

2. V těchhle končinách se nespěchá.

Let z Frankfurtu na Mauritius byl opožděn skoro o 40 minut a nám tak zbývalo na přestup na další letadlo směrem na Réunion úsměvných 10 minut. Uřícení tedy dobíháme k transitní přepážce a prosíme, zda nás tam ještě nacpou. Personál za přepážkou na nás kouká nevěřícně a sděluje, že není třeba bláznit, protože tento následující let je také opožděn. Aha, a o kolik? O dvě a čtvrt hodiny.

3. Shánět na Réunionu v říjnu auto k zapůjčení je naivita.

Na letišti jsme pečlivě obešli asi šest či sedm půjčoven, abychom se dozvěděli, že auto k zapůjčení nám samozřejmě rádi poskytnou - v listopadu. Možná spíš v jeho druhé polovině. Zoufale jsme se pak pustili do obvolávání půjčoven dle telefonního seznamu a vypátrali jednu, která by pro nás za dva dny možná mohla něco mít. No, uvidíme.

4. Réunion nejsou pláže, slunce a palmy.

Palmy jsme nakonec pár kilometrů od letiště opravdu objevili, sluníčko se ale dnes za celý den neukázalo, teploměr ukazoval čtyřiadvacet, tedy žádný hic, a moře kolem St. Denis docela řádí mohutnými vlnami na skalnatých útesech a ke koupání rozhodně neláká. Lepší plážová kultura prý má být na jihu ostrova, tam prý ted ale zase žraloci žerou lidi, protože jim předtím lidi sežrali všechny ryby. Koloběh života.

5. Na Réunionu se nemluví francouzsky.

Směska, kterou místní používají k dorozumívání, má s francouzštinou určitě ledacos společného, ale chcete-li se dorozumět, musíte požádat o komunikaci ve francouzštině, do čehož musí mnoho domorodců investovat intenzivní snahu. Naštěstí naši hostitelé, Stefanie a Yoann, se přistěhovali z pevninské Francie (kam Stefanie přišla z Jihoafrické republiky přes studia v Londýně) a mluví francouzsky stejně dobře jako anglicky. Při konverzaci mezi sebou dokonce jazyky průběžně střídají a zatím se nám nepodařilo vypozorovoat, podle jakého klíče.

Teď už ale po 18 hodinách na nohou (a předchozích zmíněných 4 hodinách kouskovaného spánku) míříme do zasloužené postele (tedy vlastně spacáku) - zitra totiž plánujeme hned ráno do důsledku objevit nějakou francouzkou pekárnu...


keyboard_arrow_leftNa cestě

Do divočiny!keyboard_arrow_right