Celou Rujánou zase zpátky

A protože nám k Arkoně zbývá nějakých 8 km, tak tam přece nemůžeme nedojet! V úterý ráno tedy vstáváme brzy a z prázdnými koly se vydáváme na výlet na Arkonu. Na odlehčených kolech a vodorovné betonové cyklostezce jedeme jak tryskomyši. Ale nezapomínáme se kochat! Třeba výhledem na Trompský záliv. Nebo na další magické místo s menhiry, v blízkosti Nobbinu - tentokrát je jich požehnaně a prý se jedná o pohřebiště. O deváté ranní liduprázdno. A samozřejmě další vlčí máky, tentokrát v řepce.

Rybářská vesnička Vitt sice dodnes funguje, žijí v ní lidi a tak, ale je se svými doškovými domečky tak malebná, že žije především z turistů. Na pobřeží se sice motali rybáři, vykládali úlovek a roztápěli udírnu, ale na prodej a na ochutnání tu ještě hodnou chvíli nebude nic (Jo, prej leckere Fischbrötchen, hlásá černá tabule - klamavá reklama! Všechno je tu zavřený!). Takže přes oblázkovou pláž aspoň vyhlédneme, kam máme vlastně namířeno - potvrzujeme, Arkona na obzoru - a popojedem.

Mys Arkona je zajímavý z více důvodů: V 8. - 12. století tu bylo velké slovanské hradiště, z toho ale dneska vlastně nic nezbylo (teda, ten zarostlý val vlevo zbyl). Dodnes se tu ale dají obdivovat tři historické majáky. Ten nejvyšší (a nejnovější) je dodnes funkční. Kromě toho se tu dá navštívit i bunkr Volksmarine z 80. let, ale ten jednak otevírá až v 11:00 a druhak - my se přece jen budeme muset začít pomalu vracet domů.

A další máky. A Honza někde v dáli. čas od času mám kliku, že mě slyší volat, že zastavuju, a zastaví taky. Ale jsou momenty, kdy se potkáme až po několika dalších kilometrech.

V kempu nás nejdřív čeká celé naše bydlení sbalit do úhledných taštiček, pak všechno navěsit na kola a vyrazit - na jih.

Město Bregge je sice přístav, ale vlastně na rybníce - tedy, na tak velikém mořském zálivu, že je vlastně skoro sladký. My ale využíváme jedné z posledních příležitostí a dáváme si Fischbrötchen. Taky v Bregge obhlížíme přístav - mají tu i lodě k zapůjčení, ale ne moc podle našeho gusta. Zdejší charterovka nabízí macky aspoň 50 stop dlouhé - a taky si je nechá řádně zaplatit. Taky pozorujeme jachetní školičku. Na malinké loďce udělají žáci během naší procházky po molu aspoň deset obratů proti větru i po větru.

A další průliv v cestě - ale tentokrát místo převozníka s vesly využíváme trajekt Wittower Fähre. Vejde se s námi i dobrých 10 aut.

Miniaturenpark v Gingstu je poslední zastávkou naší cesty: Mají tady zmenšeniny známých světových i rujánských staveb. Kombinace Rhodského kolosu s Titanikem teda vypadá trochu divně... A kromě toho - opět neberou karty!

Začíná krápat. Poslední dobou jsme si na počasí nemohli stěžovat, poslední slejvák nás zastihl přede dvěma dny (a včera jsme se koupali!). Zatím to není tak vážné, takže dál obdivujeme miniatury - třeba německý zámek Moritzburg, který všichni Češi znají jako "ten z Popelky". Nebo Neuschwanstein. Nejlepší je ale Rujána v miniatuře. V jezírku je udělán umělý ostrov tvaru Rujány a na odpovídajících místech jsou odpovídající známé stavby. Třeba arkonské majáky. Nebo Kurhaus Binz a lovecký zámeček Granitz. Když jsme z miniRujány pryč - u miniLondýnského mostu - zjišťujeme, že počasí se moc nelepší. Původně jsme chtěli nocovat tady v Gingstu, ale Honza navrhuje dojet až do Bergenu, kde nás čeká auto - a suché oblečení. Chybějících 15 km zvládneme za 40 minut, ale déšť se pomalu mění ve slejvák, a pak v průtrž. V hospodě se o tom asi bude dobře vyprávět, ale tfuj, to bylo nepříjemné.

Jsme zpátky na parkovisti, kde jsme před čtyřmi dny nechali Stříbrnou lišku. Na zemi stojí pět centimentrů vody a připadává další. Jak přimontujeme kola na nosič, jdeme na horké kafe do blízkého supermarketu. A přibalíme krabici pivních speciálů z místního pivovaru Störtebeker - jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat trochu toho alkoholu. Míříme do kempu v Altefähru, na samém konci Rujány.

Výhled přes altefährský přístav na Stralsund nevypadá tak zle, ale v kempu je panika. Na noc hlásí meteorologové silné deště a vichřici. Jeden dětský školní výlet odjel - dvanáctileté hočičky vyděšeně balily spacáky a šeptaly "Ich will nich sterben." Česká rodina shání internetové připojení, aby zjistila, jestli je bezpečnější zůstat, nebo vyjet. My zůstáváme.

V rybářské knajpě Hol Über si dáváme - rybu! Honza dlouho vytouženého platýze, já tresku - obojí vynikající. U sousedního stolu sedí Češi, ale ti spí zřejmě někde pod střechou, takže se zatím o život neobávají.

Loučíme se s mořem a další zajímavosti, třeba nápadné bílé akvárium ve Stralsundu,si necháme zase až na příště.

×