Horší se počasí

Kamuška...

Když se časně ráno balíme v apartmánku v Pucónu, slyšíme za oknem bušit těžké dešťové kapky. Než posnídáme a nacpeme všechny svršky do batohů, déšť trochu poleví, takže na autobusový terminál dopravce JAC (toho ještě neznáme) jdeme sice v loužích, ale jinak suší. Autobus předjede se čtvrthodinovým předstihem, řidič odkontroluje naše jízdenky, naloží batohy a pustí nás dovnitř. Na pětihodinový přesun do Puerto Varas jsme si rezervovali lehátko typu cama, čili postel (jiná možnost vlastně ani nebyla). Honza tedy zapluje do plyšového ušáku, složí ho do vodorovna, stulí se do něj a láskyplně zašeptá: "Nojo, kamuška..." Usne během deseti minut - jeho "poslední fáze" virózy ho záchvaty kašle probudila v jednu (to teda i mě), pak ve tři a znovu ve čtyři...

Jak se posouváme na jih, směrem k našemu dnešnímu cíli, za oknem prší střídavě víc a míň. Nojo, jsme holt za posledních pár dní rozmazlení slunečným počasím, naposledy nám pršelo někdy v Santiagu, tak trochu rozladěně ohrnujeme nosy. Budeme si ale muset zvyknout - frontální oblačnost se nasunula na Chile od Temuca uprostřed až do jižního cípu Patagonie a podle předpovědí se odtud nemá hnout nejmíň týden.

V Puerto Varas jsme dobrých dvacet minut před plánovaným příjezdem, tak píšeme naší nové ubytovatelce, v jejímž apartmánu máme bydlet. Slečna Cristina neumí anglicky ani slovo (budiž jí připsáno ke cti, že to ve svém profilu na AirBnb otevřeně přiznává), takže se bavíme online přes překladač. Prý zalarmuje maminku, která taky neumí ani slovo anglicky, a ta nám dá klíče a všechno nám ukáže.

Apartmánek je vlastně plnohodnotný bungalow, který si chilská maminka nechala uprostřed květinové zahrady vybudovat zřejmě jako takový přivýdělek k důchodu. Je vybaven vším potřebným, jen kuchyňka je jenom maličká, tak akorát na uvaření čaje, a nemá ani mikrovlnku. Nás aktuálně v tuto chvíli nejvíc zajímají krbová kamna, ve kterých stačila chilská maminka před naším příjezdem zatopit, a hnědočerný pes, který k mamince patří a kmitá na naší terase, s jednoznačným záměrem jít si k těm roztopeným kamnům lehnout, v čemž mu Honza domluvou zabrání.

Než nám maminka ukáže, jak zapnout televizi a jak se připojit k wifi, vystřídá se za oknem počasí jak za celý rok. Chilská maminka o tom široce rozkládá, jak to teď mají s tím počasím složité, že se střídá každých pár minut, chvíli je sluníčko, chvíli větrno, chvíli prší a pak jsou dokonce kroupy, což příroda venku právě dokazuje názornou ukázkou krupobití (ještěže jsem na to počasí měla celou jednu španělskou lekci, takže ani ty kroupy - granizo - mě nepřekvapí).

Když kroupy přejdou a vypadá to na následujících pět minut sluníčka, překročíme ve dveřích hnědočerného psa, který se tam asi rozhodl ubytovat, a vyrážíme do města. Prvním cílem je turistické infokancelář - v Pucónu nám poskytla nedocenitelné služby a tady máme přinejmenším stejná očekávání. Ta jsou ale zlikvidována, už jak se k oficíně blížíme - otvíračky jsou tam jasně dány, v sobotu jen do jedné (to už bylo) a v neděli není otevřeno vůbec. Mno, budeme si muset nějak poradit sami. Což zrovna s našimi plány - chtěli bychom zítra vyrazit k blízkým vodopádům a pozítří do sousedního města - nebude možná úplně jednoduché.

Zastavíme se tedy aspoň na nákup. Moje vysněné pekařství Vollkornbrot (tenhle region se k dědictví německých osadníků hrdě hlásí) je sice zavřené taky, ale supermarket je naštěstí otevřený celý víkend a nějaké pečivo má taky. Pak si jdeme udělat procházku kolem jezera Llanquihue, odkud bychom měli mít výhled na tři sopky. Na vyhlídce jsou na tabuli krásně namalované, ale ve skutečnosti koukáme jen do husté vrstvy nízkých mraků. Abychom uctili německou historii a zároveň si trochu spravili náladu, jdeme si sednout do pivní hospody Mesa Tropera na břehu jezera. A trochu přidáváme do kroku, protože z mraků už začínají vypadávat první kapky. Podnik ve stylu německých Bierstube má místo aspoň pro dvě stě lidí, je ale narvaný k prasknutí a dalších patnáct zájemců čeká v dešti před vstupními dveřmi, až se pro ně uvolní místo. Nám se moknout moc nechce, tak svá pivní očekávání mírníme a zacouváme do Café Mawen na protější straně ulice. Tam se lidí vejde sotva stovka, ale dobré tři nebo čtyři stoly jsou ještě volné, k jednomu tedy usedneme a poručíme si horkou čokoládu a Kuchen (tak tady drobenkovému koláči skutečně říkají). Než do sebe to množství kalorií dostaneme, dumáme nad tím, jestli je Pueto Varas takhle narvané běžně, nebo jestli jsme se připletli k nějakému speciálnímu víkendu (spíš to ale vypadá na standardní stav) a venku zatím přejdou minimálně tři prudké přeháňky. Honza sice tvrdí, že kdyby nelilo, byli by všichni ti pivaři a kafaři venku někde na paddle boardu, kajaku nebo na bungee, ale kdo ví...

My každopádně z centra míříme zpátky domů. Cestou ještě přibereme k večeři pollo asado (grilované kuře) a nějakou tu plechovku red ale a dark lager, když už se nám s točeným nepoštěstilo, a stoupáme od jezera do kopce, na kterém bydlíme. Už při nastěhování nás zaujaly blízké, zcela zjevně nevyužívané koleje, na kterých si hrály děti. Těžko říct, jestli v Chile neprosperoval jen tenhle úsek dráhy, nebo zrušili železnici jako živočišný druh (je to možné, vlak jsme tu za celou dobu ještě nezahlédli). Teď si každopádně kromě dětí, skotačících v zarostlém kolejišti, všimneme, že je taky živo v opuštěné budově nádraží. Nahlédneme jedním okem, ale okamžitě nás to vcucne - na místě je totiž víkendový trh s místní produkcí. Jídla je dost málo, jen pekař, sýrař, paštikář a barista s kávovarem. I ostatní stánky ale působí jako skutečné výrobky prodejců, kteří je nabízejí: kožené šperky a doplňky, batikované šátky, malované obrázky... Žádné kýčovité plastové otvíráky s nápisem Chile, žádné magnety na ledničku ve tvaru sopky. Veskrze příjemný zážitek. Zdá se, že takhle nějak vypadá Puerto Varas doopravdy, mimo všechen ten turistický ruch.

Pak už ale opravdu spěcháme domů. Maminka nás vítá už na zápraží, oznámí, že nám přihodila do kamen polínko, aby v nich nevyhaslo, a taky nám za chvilku klepe na dveře s plnou náručí mikrovlnné trouby, pod kterou vzápětí přinese ještě konferenční stolek. Skvěle, tak to pollo asado přece jen nebudeme muset večer jíst studené.

×

Kamuška...