Proměnlivo

Zavřeno.

Ráno nás budí nekompromisní bubnování kapek na plechovou střechu. Tohle není žádné kapity-kap jako v předchozích dnech, ani tiché šumění májového deštíku, dneska venku zcela nepokrytě leje. Když se k tomu připočtou už dávno vyhaslá kamna a zima, která do chaloupky drze vlezla skrz netěsnící okna a směšně tenký polystyrén ve stěnách, není divu, že se vstáváním nijak extra nespěcháme. Navíc je nám oběma celkem jasné, že nejisté počasí nám dneska žádné větší akce neumožní, tak proč si trhat triko.

Za prvním naším dnešním cílem se vydáváme tedy až kolem deváté. Cestu už máme nachozenou - přes staré nepoužívané koleje ze začátku dvacátého století dolů po schodech, polepených kousky barevných dlaždiček (to je tu k vidění všude, asi nějaké národní umění), kolem hospody s všeříkajícím jménem "No sé" ("Nevím") dolů do města na zastávku mikrobusů. Jeden takový už tam zrovna čeká, takže naskakujeme a za chvilku se už vezeme do města Frutillar Bajo.

Autobusík je poloprázdný, kromě nás a řidiče s námi cestují ještě tři čtyři místní a nějaký národnostně blíže neurčitelný dědeček v umolousaném vaťáku, který se nám snaží něco vyprávět. Když mu vysvětlíme, že a) mu nerozumíme a b) vlastně nerozumíme španělsky vůbec, pobídne ho to k ještě větší konverzační aktivitě, která mu vydrží až do výstupu. Aspoň máme nějaké rozptýlení od pohledu ven, kde střídavě mrholí, prší a leje.

Taky zavřeno.

Když vystupujeme, je zrovna fáze mrholení, což spolu s teplotou kolem sedmi stupňů Celsia k naší morálce příliš nepřispívá. A dál se to moc nelepší: Prvním bodem dnešního programu měla být návštěva místního skanzenu - ale ten je, jak jsme zjistili už včera, v pondělky zavřený. Přesouváme se tedy městečkem k plánu b: proslulé hospůdce "O'clock" s výběrem znamenitých piv. Bum, zavřeno. Nevadí, plán c: kavárna "Fábrica De Kuchen", kde pečou tradiční německo-chilské koláče. I tady jsou zatažené rolety a dveře na dva zámky. V našich plánech nám pomalu začínají docházet písmenka.

Nakonec je naší spásou sice ne až tak proslulá, zato chvályhodně otevřená kavárna "Café Herz", kde je sucho, zatopeno a vlídná paní kavárnice nám krom kafe a koláče doplní i pár informací o tomhle pozoruhodném místě: Zdejší městečko bylo (podobně jako další místa v okolí - Puerto Varas, Llanquihue i Puerto Montt, kam zamíříme zítra) založeno německými osadníky v 2. polovině 19. století a tohle dědictví je tu dodneška jasně patrné jak v architektuře místních domků, německých nápisů a vlajek, které tu a tam povlávají, i tradičních štrůdlů a koláčů "kuchen", které tu mají v každé kavárně (pokud je teda zrovna otevřená). Dokonce tu prý tak třetina lidí pořád ještě mluví německy - tedy, nějakým dialektem, který se k němčině více či méně hlásí. My si krom toho nemůžeme nevšimnout, že i zahrádky tu vypadají tak nějak úpravněji a ulice jsou uklizenější, než je chilský standard, ale to už si možná jen sugerujeme.

Po najedení, nakafování a zahřátí nám už ani to počasí nepřipadá tak hrozné, a tak se z kavárny vydáváme na prohlídku městečka. Není nijak velké - člověk by všehovšudy napočítal patnáct, dvacet ulic, ale když se k tomu připočte velké jezero, na jehož břehu Frutilliar leží, písčité pláže, které tu mají, a komolé kužely sopek (ty si teda můžeme jenom představovat, protože je halí husté mraky), musí tu být v létě fakt hezky. Ale dneska rozhodně není léto, a tak se o pláž dělíme jenom s hejnem ibisů, kteří tu pochodují v písku, hřadují na střechách a podle halasného hýkání, které se ozývá z korun stromů, okupují i každou větev v širokém okolí.

Prohlídku pak končíme u místního kulturního střediska - velkorysé stavby "Teatro del Lago", kterou si místní postavili poté, co jim předchozí kulturák v roce 1996 shořel. Architekti se pořádně rozmáchli - však se taky kvůli tomu stavba táhla skoro dvanáct let - ale výsledkem je jedna z největších a asi i nejzajímavějších koncertních hal v celém Chile. Za hezkého počasí jsou prý odsud krásné výhledy do širokého okolí. Ty si ale dneska my rozhodně neužijeme, takže poté, co se dostatečně vynadíváme na tento zlatý hřeb Frutilliaru, vracíme se na autobusovou zastávku a jedeme zpátky domů do Puerto Varas.

Tady se nám konečně daří zastihnout otevřenou turistickou kancelář s velmi ochotným a anglicky velmi dobře mluvícím chlapíkem, kterému se snažíme předestřít plány na náš zítřejší výpad na tučňáky v Ancudu. Snaží se nám vyjít všemožně vstříc, ale nemůžeme si nevšimnout, že úplně nesdílí naši představu o tom, že to, co zvládnou ostatní za den, zvládneme my za půl. Odcházíme sice neporažení, ale rozhodně zviklaní. Náladu si spravíme až v hospodě Mesa Tropera, kam se po sobotním fiasku dneska konečně dostáváme - nad pizzou a místním pivem spřádáme plány na příští návštěvu Patagonie, zatímco za prosklenými stěnami buší do hladiny jezera Llanquihue hustý liják.

Doma, kam se vracíme kolem třetí, nás čeká další trochu nepříjemné překvapení - paní domácí se někde zdržela, v kamnech je tedy tma a v chaloupce zima. Nevzdáváme se a s pomocí kousků papíru, kapesního nožíku a dvou polínek rozděláme v kamínkách aspoň nějaký ohníček, který nás udrží v teple do té doby, než se vládkyně domácího krbu vrátí z nákupů.

Nedlouho poté se také dozvídáme poslední dnešní jobovku: Hedvice konečně přijde odpověď na jeden z e-mailů, který ohledně tučňáků rozesílá posledních pár dnů na všechny strany: Moře na západním pobřeží je rozbouřené, k tučňákům nikdo nejezdí. Zlepšení počasí se dá čekat - snad - v neděli. To zatluče poslední hřebík do rakve s našimi plány na tučňáčí výlet. Hedvika je z toho smutná - musím jí slíbit, že se na tučňáky pojedeme podívat v Praze do ZOO, kde je beztak budou vidět líp a zblízka.

Asi aby všechno nebylo tak depresivní, počasí se k večeru přece jenom trochu umoudří a skrz rolety se nám do pokoje prodírá podvečerní slunko. S obtížemi, ale přece se mi podaří Hedviku vytáhnout zpod deky k podvečerní procházce - je sice půl osmé večer, ale slunko se ještě zapadnout vůbec nechystá. Odměnou nám je asi nejlepší výhled na město a jezero za celé ty tři dny, které jsme tu v Puerto Varas strávili. A zítra snad má být ještě o kousek líp!

Však ono se to poddá...

×

Zavřeno.

Taky zavřeno.