Na promenádě

Dnes to máme jednoduché: Po včerejší túře mě trochu pobolívá v krku - zdejší klima je zrádné, sluníčko svítí, ale vítr dokáže být studený a nepříjemný - takež dnes se na žádné dobrodružství nechystáme. Oba se probudíme za rozednívání, tedy kolem osmé, hbitě posnídáme a zasedneme k počítačům. V poledne obědváme čerstvé těstoviny z domácích zásob a fyzické aktivitě se důsledně vyhýbáme.

Kolem čtvrté odpolední už se ale neudržíme - slunce nám svítí přímo do bytu jako o život - a vydáme se aspoň na malou procházku po plážové promenádě. Playa de las Canteras (Pláž kamenolomů), u které bydlíme, se táhne podél severovýchodního cípu ostrova dobré tři kilometry a my sídlíme asi v polovině. Dnes se vypravujeme na sever, směrem k poloostrovu La Isleta. Původně jsme měli v úmyslu si na La Isletě udělat párkilometrovou túru, ale nakonec se skromně smíříme s tím, že dojdeme jen na konec promenády, tedy k šíji, kde poloostrůvek začíná.

Jak po promenádě postupujeme, zjišťujeme jednak, že je lemovaná sochami. Některé jsou na nás sice trochu příliš moderní, ale jiné jsou v tradičním duchu a docela pěkné. Dále zjišťujeme, že ta oblast, kde bydlíme my a o které jsme si mysleli, že je turistickým centrem pláže, je vlastně úplně opuštěná proti severnímu okraji, kde se teprve pořádně nakupily velké turistické komplexy, restaurace s jídelníčky s šesti jazycích a také hromady turistů. Jakmile ale člověk touhle zacpanou zónu projde, promenáda se znovu uprázdní a my v klidu pokračujeme aspoň k pláži El Confital, což už je doopravy na La Isletě, i když na jejím samém začátku.

Když už jsme k té pláži jednou došli, Honza samozřejmě nemůže odolat a nevyzkoušet teplotu vody. Má to celkem daleko - trefili jsme zrovna skoro plný odliv. Kromě toho je třeba poskakovat po skaliscích, tmavý sopečný písek tu sice místy je, ale jenom místy. Zdáli tedy pozoruji, jak dojde k vodě, vleze po kolena do moře, a protože u toho ani nevyskakuje, ani nekvílí, soudím, že teplota je vlastně docela snesitelná. To koneckonců potvrzují i další plážoví povaleči, z nichž někteří se skutečně koupou, i když je to spíš výjimečné.

A stejným pohodovým tempem, jakým jsme se dokulili až sem, se po dlážděné promenádě proplétáme všemi těmi výletníky zase zpátky domů. Můj krokoměr nakonec naměří kolem sedmi kilometrů, takže až tak úplně jsme se zase neflákali. A jednou za čas je prostě třeba dopřát si takový téměř nicnedělací den. Zvlášť když je člověk shodou okolností tou dobou zrovna na Kanárských ostrovech.

×