Fotíme maják

Vítr se trochu umoudřil, fouká dnes už jen nějakých dvacet uzlů s nárazy kolem čtyřiceti (usmolených 70 kiláků), takže ač máme dneska oba perný pracovní den, Honza si jde ráno ještě před usednutím do kanceláře zaběhat kolem pláže a po poledni oba vyrazíme na procházku k majáku.

Maják Tourlitis je jedno z nejfotografovanějších míst celého Androsu. Skalnatý poloostorv, na kterém je vybudováno hlavní město, se noří do mořských vln řádkou tu více, tu méně viditelných skalisek, no a na tom posledním z nich stojí právě Tourilis - za ním už je bezpečná voda. Řekové maják postavili už koncem 19. století, ale když ho pak za války trefil německý nálet, udělali místo něj na skalisku jen takovou nic-moc svítilnu. K rekonstrukci stavbičky do původní podoby se dostali až v 90. letech 20. století, kdy jakýsi řecký rejdař-milionář dostal dobrý nápad, že by na tom skalisku replika původního majáku vlastně vypadala docela hezky - a postaral se tak Androsu o jednu z hlavních turistických atrakcí.

Maják, byv postaven na skále ve vodě, dost daleko od břehu, je prakticky nedostupný. V létě se prý konají z městského přístavu lodní výlety, které turisty zavezou aspoň do jeho blízkosti, ale na ty teď není sezóna. Nám tedy nezbývá, než maják okukovat ze břehu. Dá se na něj vyhlédnout přímo z balkónu našeho apartmánu - a odtamtud je vlastně vidět skoro nejlíp. Jakmile se k němu totiž člověk chce trochu přiblížit, zaclání mu ve výhledu ostrov se zříceninou adroského hradu Kato Kastro (Dolní hrad), který je vytrčen přímo před majákem. Ostrov s hradem je "přístupný" po obloukovém "mostě" ze 13. století. Ale přístupný i most jsou v uvozovkách záměrně, protože mostní ruina se dá jen stěží považovat za přístup pro kohokoli rozumného.

Honza je ovšem odhodlán, že na hradní ostrov po mostě přelezeme. Během ranního běhacího výletu už to zkoušel a jde to prý v pohodě. Tak to je zajímavé. Zeleninové rizoto ho v jeho gastritickém stavu dokáže vyděsit k smrti, ale polorozpadlý mostek s dobrými šesti metry výšky, pod nímž burácí příboj na skalách a nad nímž fouká poryvový vítr, ho ani nepřibrzdí. Tak jdeme na to.

Technicky problematická je hlavně úvodní šikmá pasáž, kdy je třeba vylézt na mostní oblouk. Je ale vidět, že místní mají s podobnými magory, jak jsme my, zkušenosti. Ve zbytcích kamenného zdiva mostu jsou pečlivě zabetonované trochu vystupující kameny, které lze použít jako šlapáky. Když už je člověk jednou nahoře na mostě, je třeba se nenechat sfouknout - most je sice široký dobrý metr, ale vítr funí fakt nepříjemně a dole jsou ve vodě skály. No a na druhé straně je sestup skoro vodorovný, takže za chvíli už se procházíme po ostrůvku s hradní zříceninou a hledáme vhodné místo, odkud vyfotit maják. Pořizujeme nekonečně mnoho fotek - když už jsme sem jednou přelezli, že - a cestou zpět zjišťujeme, že slézt z toho mostku zpátky na pevninu je ještě o něco horší, než bylo vylézt po něm sem. A že fouká víc.

Když se trochu vyklepu po tomhle ferratovém (nejištěném!) extempore, dáme si na pěší zóně aspoň zmrzku a fresh džus, abychom trochu zklidnili zjitřené nervy. Mimochodem, paní džusařka si nás od minule pamatuje, už jsme se u ní před pár dny zastavili, a může se přetrhnout jak v úsměvech, tak v tom, co všechno by nám mohla nabídnout. Nemůžeme si u toho nevzpomenout na kožené ksichty chorvatských hospodských. A jdeme se posadit zpátky do domácí kanceláře, protože pracovní den pro nás pokračuje i odpoledne.

Večer po práci se ještě chystáme na nákup, ale ač v dobré víře míříme přímo do supermarketu, vtáhne nás to do palačinkárny na pěší zóně. Palačinkárna je vlastně spíš čokoládovna, hlavním produktem je horká čokoláda a i všechny palačinky mají čokoládu jako povinnou součást. Plánujeme si dát palačinku jen jako něco malého k odpolední kávě, ale když nám obrovské talíře se spoustou ovoce a čokolády přinesou, je jasné, že budeme muset tuhle zastávku zařadit spíš do kategorie večeře. Koneckonců, o sedmé večerní na to vlastně máme docela nárok. 

Zítra by se měl vítr ještě trochu víc zklidnit a teploty mají zase šplhat ke dvacítce, možná bychom si uprostřed pracovního týdne mohli udělat o fous větší výlet než jen kolem komína. Uvidíme.

×