Jenom práce

Dneska jsme měli plnohodnotně pracovní den. Během dopoledne nás z něj jen na okamžik vyrušila majitelka našeho apartmánu, která bydlí v sousedním bytě, a přinesla nám čisté prádlo. Náš apartmán má totiž mít pračku - tak je to v jeho profilu na webovém portálu napsáno - a věcně vzato ji taky má. Akorát není k ničemu připojena: ani k přívodu vody, ani k odpadu, ani k elektrice. Podle všeho nemohla být nikdy funkční, protože pro ni nejsou přípravené žádné přípojky, takže jen smutně stojí v koupelně a rezne - a samozřejmě naplňuje tu podmínku, že apartmán má pračku. Když jsme vznesli dotaz, co tedy s našimi propecenými tričky a ponožkami, když pračka sice je, ale nepere, nabídla se paní majitelka, že nám vypere ve své vlastní pračce, což taky udělala. Webový profil apartmánu tedy vlastně ani nelže, funkční pračka skutečně existuje, akorát je u sousedů. A pro nás je každopádně důležité, že máme vypráno. 

Nijak vzrušující pro nás není tentokrát ani polední pauza. Namísto úterní výpravy k majáku jdeme dnes zcela nudně na nákup, abychom doplnili pár zásob, a pak se zase vracíme ke své práci. Potřebujeme vyřídit ještě tuhle schůzku a tamtu schůzku - a když se konečně můžeme s klidným svědomím od počítačů odpojit, hodiny se blíží k šesté večerní. 

Rozhodneme se tedy, že se vypravíme do městečka aspoň na drink. Mnou vyhlédnutá hospoda Los Platanos, která má nabízet zajímavá piva, je ale neprodyšně uzavřená, a tak Honza píchne prstem do mapy jen kousek vedle - a skončíme na terase baru Lithi. Podnik je evidentně zaměřený hlavně na turisty: má otevřeno celodenně, bez siesty, vrchní umějí slušně anglicky a v angličtině je i jídelní lístek. Ke dvěma silným pivům přesvědčíme kuchaře, aby nám udělal snídaňovou palačinku, přestože je skoro půl sedmé večer, a pak si ještě dopřejeme čokoládové suflé s vanilkovou zmrzlinou, doprovázené překvapivě slušnou kávou. No, a to je celé naše dnešní dobrodružství.

×