Neplánovaný odpočinek
|
|
Honza, 13. 4. 2024
Ještě ráno jsme vstávali s jasným plánem: posnídáme, sbalíme batohy a začerstva vyrazíme na turistickou cestu číslo 3, která nás po nějakých jedenácti dvanácti kilometrech přivede do příbřežního městečka Korthi, kde mají spoustu malých kostelíků, tradičních domků, pláží a tak.
Jenže... jak mělo dojít na vstávání, tak jsme museli s Hedvikou oba dva s hanbou přiznat, že toho máme za posledních pár dní docela dost a představa čtyřhodinové tůry po kopcích nás příliš velkým nadšením nenaplňuje. Možná jsme srabi, ale co se koukám do svých záznamů, tak máme za poslední týden nachozeno už 36 kilometrů a já k tomu ještě uběhnuto nějakých patnáct navíc; a dneska ráno se to prostě nějak všechno podtrhlo a sečetlo - a vyšlo nám, že Korthi se bez nás bude muset obejít.
Ráno jsme tedy místo na tůru zašli jen k našemu oblíbenému pekaři, kterého před pár dny Hedvika málem obrala o dvě eura a tak se mu to teď snaží vynahradit. Sýrový chlebík, který jsme si koupili, jsme si pak zašli sníst do blízkého přístavu; cestou nás zaujala jachtařská školička s Optimisty, kde se do loděk soukaly tak malinké děti, až se nám tomu nechtělo věřit, že to jejich trenér myslí vážně. Cestou jsme se ještě jednou pozdravili s naší oblíbenou kavárnicí z předvčerejška a dali si u ní kafe, které - světe, div se - nakonec nebylo ani tak hrozné. A vzhledem k tomu, že jsme si ráno cestou od pekaře všimi, že v sobotu otevřela i jindy neprodyšně zabarikádovaná hospůdka Platanos, vzali jsme to jako znamení, že právě tam bude to správné místo pro dnešní oběd. A bylo.
Po obědě jsme si, pochopitelně, museli dát siestu - tedy alespoň Hedvika, já se místo toho celé odpoledne vztekám s úpravami na našem blogu. Od té doby, co jsem do něj naposledy sahal, už uplynulo pět let, to, co bylo tehdy moderní, už je dneska beznadějně zastaralé a celé se mi to sype pod rukama až hanba. Ale nakonec přece jen zvítězím a můžeme jít na zasloužený odpolední drink.
Na něj si zajdeme do nedalekého baru Swell, který už jsme chtěli také nějakou dobu navštívit - a dneska máme poslední možnost. Takhle odpoledne jsme tu sice jediní hosté a sezóna taky zcela zřejmě není v plném proudu (pro koktejl, který si původně Hedvika vybrala, chybí tolik věcí, že by nakonec dostala jenom skleničku s ledem, takže musíme hledat alternativu), ale i tak je to příjemná tečka za pobytem na zdejším ostrově, který mě - jak už jsem tady několikrát zmínil - velmi příjemně překvapil v mnoha ohledech.
A pak už nám zbývá jen vrátit se domů a celý ten náš putovní cirkus zase poskládat do jednoho velkého a dvou malých batůžků. Zítra v půl deváté ráno zase vyrážíme o nějaký ten ostrov dál.
RSS