Pracovní úterý
|
|
Honza, 16. 4. 2024
Na dnešek měla Hedvika naplánováno plno telekonferencí, takže bylo jasné, že na žádné velké dovolenkování dneska nezbyde čas. Časový posun tady, jak už jsme zmiňovali, hraje proti nám - když se v Praze končí s prací, je tady šest odpoledne a do západu slunka zbývají necelé dvě hodiny.
Abych využil alespoň tu hodinu, co máme z druhé strany, vyrazím se ráno trochu proběhnout. Nemám po našich zkušenostech z Tinosu příliš velká očekávání, ale přece jen se tu podobně jako na Androsu chlubí sítí turistických stezek a já si našel jednu, která vede trochu za město k nějaké malé přehradní nádrži. Okruh podle mapy vychází asi na pět kilometrů, to je na ranní proběhnutí tak akorát.
Co mě mělo být podezřelé už od samého začátku byl fakt, že podle všech dostupných informací z internetu nebyla mnou zvolená stezka příliš často v permanenci. A pokud už mi uteklo tohle, rozhodně mě mělo zarazit, že už v samotném měste nestála cesta za nic. Značená byla pěkně, což o to - evidentně tu někdo prošel se štětkou docela nedávno - ale když mě turistická značka zavedla na nějaké místní smetiště, měl jsem zpozornět. Místo toho jsem jen zadoufal, že se za městem situace zlepší.
No, nezlepšila se - místo toho jsem se během pár set metrů dostal do nekonečného bludiště kamenných zídek a cestiček zarostlých trním a místními kopřivami, ze kterých na mě jako pro výsměch vykukovaly krásné čerstvé červenobíle vymalované značky. Moje zmatené pobíhání navíc probudilo psy v celém širém okolí, z čehož mně začal běhat trochu mráz po zádech: psů se za normálních okolností nebojím - je ale úplně něco jiného, když se člověk s nějakým psiskem potká na ulici, nebo když omylem vlezete na nějaký dvorek, kde nemáte co dělat a psisko je tam doma. A já cestou prolezl spoustu dvorků.
Nakonec to tedy všechno dobře dopadlo - ze zídek jsem se nakonec vymotal, dokonce i k přehradě jsem dorazil (podobně jako místní turistické značky nestála za moc). Pokud mám na dnešní výpravě najít něco pozitivního, tak se mi díky ní podařilo velmi zblízka seznámit s fenoménem místních minipolíček - ve skutečnosti se jedná o takové zahrádkářské kolonie, kde občas něco roste, ale častěji se jedná o nějaký zanedbaný záhumenek, kde místní chovají pár slepic, kozu nebo prase, všechno v hrozné bídě a nepořádku. A takových jsou po celém ostrově tisíce - jen prach, kameny, poházené harampádí a nezřetelný, ale zato všudypřítomný pach hnoje. Nemůžu ani vypovědět, jak neuvěřitelný kontrast je to proti Androsu, který jsme navštívili minulý týden.
Z práce se vytrhneme až po druhé hodině. Náš druhý dnešní zážitek je o dost víc spirituální - zamíříme do kostela Zvěstování Panny Marie. Je to velkorysá mramorová stavba (ve skutečnosti je to klášter), která se tyčí nad městečkem. Že to tu s vírou myslí vážně je vidět už od moře - z přístavu vede až ke kostelu téměř kilometr dlouhá rovná silnice, která má na jedné straně položený kobereček pro věřící, kteří chtějí cestu ke kostelu absolvovat po kolenou. U vchodu do kostela jednu takovou oddanou křesťanku i potkáme - na každém schodu poklekne, položí čelo na zem, vstane, vystoupí na další schod... Pokud někomu přijdou islámské modlidby přehnané, tak vězte, že křesťani to umí taky tak.
V samotném kostele je ticho a šero - světlo z malých stropních okýnek nestačí na osvětlení poměrně stísněného interiéru. Pomáhají desítky svíček, které tu hoří ve svícnech a jejichž plamínky se odrážejí ve stovkách stříbrných lampiček, které visí na dlouhých řetězech od stropu. Pod každou lamičkou se houpe votivní motiv - často loď, což je tady na ostrovech asi pochopitelné. Ale k vidění jsou i domy, srdce, kolíbky a vůbec všechno, co si tak člověk může přát požehnat od vyšší moci. Pod jednou lampičkou se tam houpá třeba i francouzák.
Hlavní hvězdou kostela je ovšem posvátná ikona Panny Marie. U ní se moc nezdržujeme - přece jenom jsme tady trochu na návštěvě a co jsem pochopil, tak se jedná o řeckou svátost číslo jedna, takže se nechceme dopustit nějaké nechtěné nepravosti.
Odpoledne nás čeká ještě trocha té práce a pak nějaký ten nákup a večeře z domácích zdrojů. Možná dnešek nebude kandidovat na nejnabitější den celého roku - ale na druhou stranu jsem už zažil i obyčejnější úterky...
RSS