Znovu sluníčko

Jakmile se probudíme a koukneme z okna, je nám jasné, že včerejší mraky se definitivně protrhaly a dneska nás čeká další sluníčkový den. Užíváme si ho ale z velké části jen výhledem z balkónu - což se samozřejmě taky počítá, doma na Chodově se z žádného z okna na moře nekoukáme.

Dneska prací zdržuju já, poslední jednání dokončuji kolem půl třetí, a tou dobou už má Honza, který sedí u počítače od sedmé ranní, všechno důležité hotovo, takže můžeme vyrazit na malou procházku.

Původně jsme si dělali ambice vyrazit si po některé z turistických stezek někam za město. Jenže! Vykopávky Poseidonova chrámu, které jsou od nás asi dva kiláky, zavírají už ve tři. A koktejlový bar s výhledem na město a větrným mlýnem za zády (kiláček cesty), který nám doporučil náš ubytovatel George, je pro jistotu zavřený úplně. Vypravíme se tedy k plážím, které spojují Tinos a sousední vesnici Agios Fokas. Na koupačku to dneska rozhodně není, teploty se blíží k dvacítce, ale zespoda. Navíc má mořský břeh v těchhle místech podobu kamenitého náspu, se kterým si dokážou zpěněné vlny pěkně pohrát. Takže se držíme hezky na suchu - to bohužel v tomto případě znamená na silnici, žádná pěší promenáda tu vybudovaná není - a užíváme si aspoň modré oblohy a svěžího přímořského vzduchu.

Zanedlouho se nám do cesty postaví bar Nero. Jednak jsme celkem překvapení, že je takhle v dubnu, ve čtvrtek a ve čtyři odpoledne otevřený. A druhak jsme ještě víc překvapeni, když na naši žádost vrchní skutečně odněkud vyloví koktejlový lístek, pouze s poznámkou, že je to u nich úplně nová věc a že případné nedokonalosti musíme omluvit. My ale nejsem žádní velcí koktejloví harcovníci, takže nám úplně stačí, že sedíme u drinku a venku šumí moře.

Příští týden už naše pracovní dny takhle vypadat nebudou.

×