Na trhu a na treku
|
|
Hedvika, 22. 9. 2018
Přestože předpovědi slibovaly na dnešek zlepšení počasí, opět se ráno probouzíme do bušení kapek na střechu. Když kontrolujeme meteorologický výhled, zjišťujeme, že meteorologové se asi přizpůsobili stávající situaci a na dnešek k polojasnu předpovídají pro jistotu i déšť. Náladu tedy nemáme nejlepší - na dnešní den jsme plánovali jednak procházku po místním trhu a druhak ještě krátký trek do zdejších kopců. Honza kromě toho špatně spal, takže se od rána tváří unaveně, nevrle a stále opakuje, že chce domů (což dle mého odhadu souvisí nejen s tím, že tady prší - to v Praze možná taky - ale nejspíš i s tím, že doma je internet, a taky dílna...).
Každopádně se pustíme do přípravy snídaně, Honza si dá outdoorovou sprchu (má ji vlažnou, protože do horké vody ze sprchové hlavice mu kapku prší) a pak se nabalíme do šusťákových bund a vyrazíme na trh. Zdá se, že štěstí přeje odvážným, protože během asi desetiminutové procházky směrem do města déšť úplně ustane a dokonce začně prokukovat modrá obloha. Jakmile spatříme na zemi stíny od sluníčka, nadšeně si je vzájemně ukazujeme.
Do parku, kde se trh koná, dorazíme asi deset minut po deváté, většina stánků už je otevřených a Honza odhodlaně míří za nějakým s kávou. Bohužel, tahle úloha je na tržnici neřešitelná, musíme zapadnout do jedné z kaváren na rohu ulice. Kromě café latté s dvojitým shotem espressa objednávám ještě něco, čemu tu říkají "energetický zákusek", a doufám, že to Honzu postaví na nohy aspoň pro nejbližších pár hodin. A docela to funguje.
Po kávě se tedy jdeme znovu projít tržnicí. Je o něco větší než třeba ta v Praze na Jiřáku, ale jídelní stánky tvoří jen asi polovinu, ta druhá jsou prodejci keramiky, kosmetiky, šperků a dalších suvenýrů, které si tady turisté nejspíš rádi koupí, když už na ten trh jdou, že. Nás nejídelní část zas tak moc nezajímá, takže se držíme spíš u stánků jídelních. Potkáme pekařky, u kterých jsme včera kupovali chleba, a sýrařky, od kterých jsme si odvezli sýr. Několik cukrářů mineme bez povšimnutí, i když jeden z nich má u mrkvového koláče velkým písmem napsáno "toto není zákusek, toto je zelenina". U italského pekaře se pak zastavíme pro foccaciu a u kváskové pekařky pro jednu bagetu s kváskem (na tu jsem zvědavá). Zbytek nákupu potom jdeme dokonat do zdejšího supermarketu, kde ještě doplníme konzervové zásoby na posledních pár dní pobytu, a míříme zpět do kempu. Naplníme Žábu, naskáčeme do ní a hurá do hor!
Tedy, do hor... Na Salt Spring Islandu mají spíš kopce než hory, a my, když už dnes počasí vypadá stále příznivě, si vybíráme rovnou tu nejvyšší z nich, Mount Baynes, která měří závratných 602 m.n.m. (do cca tří set se vyvezeme autem). Honza, nadopovaný dvojitým kafem, jede po stezce jak fretka, zatímco já, rozleželá po dvou dnech nicnedělání strávených v autě, sotva popadám dech. Cesta vede deštným lesem - možná deštnějším, než jsme viděli třeba v Malajsii, protože obří stromy jsou tu všechny zarostlé kapradím, mechy a lišejníky. Všechno je taky pořádně promočené od minulých dešťů, ale nám zatím stále ještě neprší, takže stoupáme a stoupáme, až se propracujeme k první z vyhlídek na mořský břeh, okolní ostrovy a záliv pod námi, na který shlížíme z výšky šesti set metrů.
Z lesa na stráních pod námi stoupá vodní pára, takže vidíme trochu jako v mlze, ale dokoukneme až na pevninskou část Kanady, kam budeme muset v pondělí večer zamířit. Podél skalnatého hřebenu na vrcholu dojdeme ještě k dalším vyhlídkám - a postupem času se kolem nás začnou hemžit nejřív nějací studenti, pak senioři a pak i maminky s miminy ve vaku na břiše. To už nám přijde trochu divné - že by taky absolvovaly ten dvouhodinový trek jako my? Záhada se ale vzápětí vysvětlí: hned u vyhlídky je parkoviště, které ještě není ani vyznačené v mapě a které výhleduchtivým turistům nabídne vykouknutí z nejvyšší hory ostrova, aniž by na ni museli vlastnonožně vystoupit. Rozhrneme tedy davy a začneme naší pěšinkou, kde jsme za chvíli zcela osamělí, znovu sestupovat zpátky.
Protože už minulo poledne, ujíme v autě rovnou něco z našeho úlovky z trhu a pustíme se směrem k přístavu Fulford Harbour, odkud nám má jet trajekt do Schwartz Bay. Trefujeme se akorát do okamžiku, kdy jeden trajekt těsně odjel a druhý přijede až za půldruhé hodiny, i tak už ale stojíme ve frontě aut jako šestí nebo sedmí. Zatímco Honza odpočívá v autě, já zkoumám okolí, zejména pak budku, na které jsou napsány jízdní řády trajektů. Není na ní totiž napsáno jízdné.
Ťuknu tedy na paní, která sedí v budce, a ptám se, kde si máme koupit lístky an trajekt a kolik budeme platit. Paní tvrdí, že jízdé z ostrovat Salt Spring Island už je zahrnuto v cestě na ostrov. Nějak tomu vyjádření nerozumím, tak položím stejnou otázku znova. Tentokrát je dáma snaží víc po lopatě: Přece jste sem museli od někud přijet, to vás něco stálo, no a v té ceně jste rovnou zaplatili i cestu z ostrova pryč. Nojo, ale my už ten lístek nemáme!, zhrozím se. To vůbec nevadí. Teď prostě najedete na trajekt, nic neplatíte a nikdo po vás nic chtít nebude.
Tlumočím Honzovi, co jsem se dozvěděla, a oba trochu nevěřícně kroutíme hlavou - ale je třeba říct, že to funguje přesně tak. Na druhé straně průlivu vyjedeme ve Swartz Bay z lodi a nestojí nás to vůbec nic! Což příjemně snižuje naši dnešní celkovou útratu.
Posledním naším dnešním úkolem je uložit se v kempu na noc. To máme předem promyšleno, jen pár kilometrů od trajektového přístavu leží McDonals Campground, kde už jsme dvakrát spali a kde mají velmi rozumné ceny, takže míříme rovnou tam. Trochu nás překvapí, že náš obvyklý plácek je obsazený, Honza tedy krouží autem po kempu dál a společně vyhlížíme volná místa. Když ale na placu zrovna nestojí stan nebo karavan, je tam pověšena červená cedule "reserved", takže za pár minut stojíme s autem zpátky u vjezdu, Honza vykřikuje různá sprostá slova a já přemýšlím, kam jinam bychom ještě mohli zamířit.
Nakonec se shodneme, že zkusíme oblast kolem města Sannich, tam by měly být hned dva kempy vedle sebe. Najdeme je celkem bez komplikací, ale jeden je určen jen pro dlouhodobé pobyty a druhý je na dnešní noc plně obsazený. Recepční nám jako další možnost doporučí McDonalds Campground (děkujeme, že jsme zkoušeli), a nebo pak Gardenside Acres. Tam radši předem voláme, protože už se nám moc nechce dál na blind objíždět Vancouverský ostrov. Bohužel nám tam nikdo nezvedá telefon, takže se v lehké beznaději pustíme směrem tam a počkáme, jak dopadneme. Už se ale svorně vidíme někde na parkovišti či odpočívadle, protože, jak se zdá, kempovat na Vancouver Island o víkendu, to chce rezervaci pěkných pár měsíců předem.
Jednak nás překvapí, že nám z Gardenside Acres volají zpátky. Majitel říká, že má poslední volné místo a že nám ho podrží, než přijedeme. Další překvapení nás čeká na místě. Manželský pár, který kemp vlastní, jednoduše proměnil v kempoviště vlastní zahradu. Mají tu stanová místa 1 až 4 a my dostáváme jedničku, protože tam se dá nejlíp vjet naším velikým autem. Karavany ani obytná auta tu vůbec nemají šanci, jednoduše se sem nevejdou. Během registrace se taky dozvíme, že tohle stavení je vlastně minifarma a že jestli chceme, majitelé nám ráno připraví snídani ze svých domácích produktů. Jako bychom se za všechny ty zbytečně navštívené a narvané kempy propadli do nějaké země zaslíbené. Od majitelů se mimochodem taky dozvíme, proč je ve zdejších kempech takový nátřesk - největší kemp v regionu, v Goldstream Provincial Park, museli ze sociálně-technických důvodů uzavřít, no a jeho návštěvníci se prostě tak nějak vsákli do těch ostatních.
Žába tedy stojí na zahradě a my si konečně můžeme oddychnout: máme kde spát. Dokonce by tu pro nás měli místo i na zítřejší noc, což velice rádi přijímáme. Scott, majitel kempu, nám také pomáhá plánovat náš zítřejší výlet trajektem na Galiano Island (s takovým počtem hostů si holt ten individuální přístup může dovolit) a potvrzuje, že počasí už se teď má jen zlepšovat. Zítra tedy budeme ráno odjíždět brzy, ale míchaná vejce a javorové wafle paní domácí si s velikou chutí dopřejeme v pondělí ráno. Zdá se, že nám chce Vancouver Island před odjezdem ještě na chvilku ukázat svou přívětivější tvář.
RSS