Kristova runda

Dnes máme plnohodnotně pracovní den, ale zas tak moc nám to nevadí - v noci pršelo a i ráno je obloha zatažená a k procházkám to moc neláká. Zasedneme tedy k počítačům. Já přes poledne vyběhnu ven udělat drobný nákup, ale po obědě se znovu věnujeme práci - akorát z okna pokukujeme, že se mraky začínají protrhávat a občas prokukuje sluničko. A o třetí odpolední, tedy pražské čtvrté, Honza zavelí, že je čas si užít kanárské popracovní odpoledne. To je totiž výhoda pobytů na Kanárech: když to člověk zabalí v práci, má ještě skoro čtyři hodiny světla, a tedy spoustu času podniknout... no, prostě něco, co se tak dá na Kanárských ostrovech podnikat (a v Praze by se touhle dobou podnikat nedalo). Povinné součásti kanárského popracovního odpoledne jsou následující:

1) Koupačka

Sbalíme batůžek s plavkami a ručníky a vyrazíme na černou sansebastianskou pláž, která se nachází hned vedle přístavu. Není úplně modrý letní den, je spíš polojasno, mraky se honí a sluníčko, které se občas vyloupne mezi nimi, zvládá ohřát vzduch na nějakých 20 stupňů. Kromě toho fouká dost svěží větřík. Nicméně pláž je vybavená lavičkami, sprchami a pohodlnými schody do vody a my nejsme ani zdaleka jediní, kdo chce zkusit, jaká je voda. Vidíme lidi nejen v plavkách, ale i s plaveckými brýlemi nebo se šnorchly. Takhle vážně my to nebereme, jdeme se jenom smočit, a voda nakonec není zas až tak zatraceně studená, jak od pohledu vypadá., 

2) Kratší túra

Příjemně osvěženi Atlantickým oceánem obrátíme své kroky k blízkému kopci. San Sebastian je zavřený v údolí mezi dvěma hřebeny.  Ten severnější, na kterém leží městečko  El Molinito, už Honza prozkoumal v pátek, kdy si tam šel zaběhat (link: https://liskynaceste.cz/kouzelny-ostrov/novy-den), a nebyl moc nadšený - cesta vedla většinou po silnici a vyhlídky nebyly nijak přepychové. My tedy dnes míříme na jižní hřeben, na jehož vrcholku stojí zdaleka viditelná socha Krista. V mapě je dokonce značený asi sedmikilometrový okruh, ve španělštině Circular de Cristo, což intuitivně překládáme jako Kristova runda, tak se napojíme na turistickou stezku a začneme kroužit. Nejdřív kolem kříže Cruz de Machal, s epesními výhledy na přístav, potom k té majestátní soše, která měla mít evidentně u paty jakousi restauraci s vyhlídkou, ale nějak to to Gomeřanům nepovedlo dotáhnout do konce, výsledkem je jen staveniště, a nakonec se po úbočí vracíme zase zpátky do San Sebastianu. 

3) Drink

Tenhle bod nám způsobuje značná dilemata. Do města se totiž vracíme kolem půl šesté, což je na odpolední drink trochu pozdě a na večeři zase trochu brzy. Nakonec situace elegantně vyřešíme tak, že dojdeme domů vymáchat mokré plavky a shodit propocená trička, a to už je tak akorát čas jít se něčeho najíst.

Vzhledem k tomu, že nás jídelníček je tu poněkud omezený - jednak je omezená i výbava kuchyně a druhak nechceme dlouhé hodiny trávit vařením - rádi pro změnu necháme přípravu večeře na někom jiném a dáme si něco náročnějšího než jen těstoviny nebo míchaná vejce. Nakonec se usadíme na zahrádce jedné pizzerie, vybíráme jako předkrm almogrote - to je jeden z tradičních kanárských pokrmů, jedná se o pomazánku ze starého sýra s česnekem a pikantními papričkami - a pizzu se slaninou. A zatímco v almogrote skóruje pizzerie překvapivě dobře, s pizzou je to trochu horší, protože ta, jak Honza trefně poznamenal, nechutná moc jako pizza. Uvědomujeme si, že máme v Česku asi dost kliku, když tam kdekterá pizzerie, třeba i na docela malém městě, umí aspoň napodobit solidní italskou pizzu. Tady těsto připomíná spíš slané palačinkové než kynuté a rajčatový základ buď chybí úplně, nebo je tak nevýrazně ochucený, že jsme ho přehlédli. No, pořád to nejpíš byla lepší volba než domácí těstovinové šroubky - ty nás tedy čekají zítra k obědu.

×