K domovským přístavům
|
|
Hedvika, 9. 1. 2015
Už když jsme se večer vraceli zodiakem z výpravy do Los Cristianos, nenápadně jsme vyzvídali od strojníka Honzy, jak to na lodi dopadlo s rozpisem nočních hlídek. Překvapil nás tím, že se s bocmanem a kapitánem domluvili, že nás tentokrát přes noc nechají vyspat a loď si ohlídají sami. My jsme se tedy ráno probudili vyspinkaní do růžova, zato kapitán vypadal kapku přepadle a postupně z něj vypadlo, že loď se na kotvě opakovaně hnula. Překotvovat naštěstí nebylo třeba.
Po snídani se nejdřív vylodí člunem na břeh autotým - pět členů posádky, kteří mají v plánu v půjčeném autě dobýt vrchol Pico de Teide. Vzhledem k tomu, že včera večer sice na uvedené adrese autopůjčovnu našli, ale jinou, než tu, u které mají auto rezervované, necháváme jim dneska hodinu času na to, aby se v případě nouze stihli vrátit zpátky na loď. Nakonec jim místo hodiny necháváme spíš dvě, aby se taky noční hlídky stihly trochu vzpamatovat, pak přidáme ještě další dvě hodinky, až příliv dosáhne té správné hranice, a než se nadějeme, proflákáme vlastně celý půlden.
Kolem poledního už ale doopravdy odplouváme ze zátoky Los Cristianos a míříme k jižnímu cípu ostrova. Fouká docela čerstvý vítr, takže ještě naposledy vytahujeme plachty, abychom si trochu zajachtili. Čím víc se ale k jižnímu ostrohu blížíme, tím víc se anemometr posouvá z dvacítky spíš ke třicítce, takže plachty jdou postupně zase dolů a nakonec kapitán spouští motor, aby se La Grace na vlnách dokolébala do mariny San Miguel, odkud před týdnem vyplula. Vplouvání do mariny je samo o sobě dost komplikovaná záležitost, a to zvlášť v téhle marině. Ve vratech je kapku mělčina, takže se Grace zvládne protáhnout jen plus nebo minus dvě hodiny kolem nejvyššího přílivu. To jsme trefili. Pak je potřeba se vyminout s turistickou žlutou ponorkou, která parkuje hned za vraty. Nám ale štěstí přeje - z paluby vyhlížíme, jak ponorka s nákladem turistů vyplouvá z přístavu, zanořuje se a mizí na volném moři. No a pak už stačí třicetimetrovou loďku přimanévrovat k dvacetimetrovému molu, uvázat a zajistit. Na to naštěstí máme specialisty. Tedy, ne že bychom u toho párkrát nedostali za uši: Fendry jsou moc vysoko, nebo zase moc nízko, nebo někde jinde, než mají být, tohle vázací lano je moc krátké, jiné moc dlouhé, jiné špatně drží... Ale vzhledem k tomu, že kromě nás kadetů to stejně tak slízne i bocman a strojník, bereme to jako kolorit přistávání a nic moc si z toho neděláme.
Než loď přivážeme, akorát se na parkovišti objeví šťastná výsadková skupina i s půjčeným vozem. Dostali se až na nejvyšší parkoviště pod vrcholem Teide. Dál sice ne, protože lanovka na špičku sopky z důvodů špatného počasí nejezdila, ale vracejí se s botami od sněhu, takže jsou maximálně spokojení.
Blíží se čtvrtá hodina odpolední a já si začínám brousit zuby na výpad na kafe. Za celý týden se nám to mockrát nepovedlo, tak se na kavárničku s výhledem na moře vyloženě těším. Předtím je ale ještě třeba loď pořádně vydrhnout - zítra se tu chystá zumba party, tak ať mají zumbice čisto. Než vykartáčujeme boky lodi i všechny paluby, je už po páté, takže namísto lenivé kávy je to spíš hbitý výpad do bankomatu a na jedno expresní espresso, ale i to se počítá. Vracíme se tak akorát k večeři.
Zatímco kapitán shání potravinové zásoby pro další turnus, obchází kancelář mariny a zařizuje vůbec kdeco, my slupneme plnou mísu karbanátků a absolvujeme poslední námořnickou lekci: sabráž šampusu důstojnickou šavlí. Jsme asi teprve u druhé tréninkové láhve, když se kapitán vrátí z pevniny s vážným výrazem, společně se strojníkem naskáčou nejdřív do žluťáků a potom do zodiaku a vyrazí do tmy na moře. Spřátelenému kapitánovi, který kotví někde opodál, se totiž odvázal a uvolnil nafukovací člun i s přívěsným motorem a je třeba ho najít. V téhle tmě, větru a vlnobití by se podle mě obtížně hledal i parník, natož gumák, nicméně záchranná výprava vyraží plná naděje. My pokračujeme v tréninku se šampusem, ale ač jim celou dobu držíme všechny palce a připíjíme na zdar hledání, vracejí se asi za hodinu s prázdnou. Gumový člun i s motorem zřejmě za pár dní či týdnů vyhrají Kubánci - tedy, pokud vydrží ten východní vítr.
Někdy kolem páté láhve a jedenácté hodiny večerní se rozloučíme a jdeme do kajuty sbalit a zalehnout. Taxi jsme si objednali na ráno na šestou ranní, tak ať aspoň něco uspíme. Za čtyřiadvacet hodin už bychom měli uléhat v naší pražské posteli.
RSS