Lenošení na palubě
|
|
Hedvika, 8. 1. 2015
Náš den začíná o páté ranní. Karel nás sice přijde vzbudit s mnohoznačným "Budete teda vstávat, nebo ne?", ale je nám celkem jasné, že vstávat budeme. Honza se vyhrabe ze spacáku dřív a džentlmensky mi nabídne, že kotevní hlídku zvládne sám - na 99 % se nebude dít nic, co by zasluhovalo pozornost. Chvíli koketuji s možností zůstat ve vyhřátém spacáku, ale pak se z něj přece jen vysypu a připojím se k Honzovi na palubě. Docela mě znervózňuje zelený majáček označující vjezd do blízké mariny - mám totiž pocit, že záď naší lodi se k němu stále víc přibližuje a že nás kotva nedrží dost pevně. Honza nakonec na mapovém plotteru nastaví na majáček kurzor a nechá GPSku, aby vzdálenost naší lodi od majáku průběžně měřila. Podle GPS se nehýbáme ani o píď, ale člověk vždycky víc věří vlastním očím než moderní technice, takže mě to moc neuklidňuje. Nakonec Honza přijde na jiný trik - budeme si předčítat z knížky. To nás zabaví na zbytek noční hlídky tak, že si na maják ani nevzpomenu. Grace se za celou dobu skutečně nepohne ani o chlup, a už se píská snídaně.
Po šesti hodinách spánku a třech hodinách noční směny jíme vaječnou pomazánku tak trochu v bezvědomí. Někteří členové posádky - zejména ti, co se v noci střídali na hlídkách - jsou na tom podobně. Svorně tedy zavrhneme tip, že bychom mohli podniknout trek v blízkém kaňonu Masca, a hlasujeme pro návštěvu městečka Los Gigantes a poté pro plavbu do zátoky s mořskými želvami. Hlavně dnes nic fyzicky náročného. S Honzou po snídani ještě na dvě hodiny tvrdě usneme, čímž zmeškáme zodiak do Los Gigantes a prošvihneme tak možnost dát si zmrzlinu, zainternetit a koupit si domů pár suvenýrů (Vašek si veze celou sadu žraločích zubů). Místo toho poleháváme po palubě, lenošíme a pózujeme turistům, kteří si naši loď z kolem plujících jachet a motorových člunů nadšeně fotí. Honza dokonce vleze do vody, která je sice dvacetistupňová, ale vítr dost znepříjemňuje vynořování zpátky ven. Když se zodiak z města vrátí, už je čas na oběd, pak na kávičku, na zákusky... Kapitán naznačí, že bychom mohli zvednout kotvu, abychom se přesunuli k těm slíbeným želvám, ale celá posádka jen ostentativně pozdvihne kávové hrnky, aby naznačila, že teď na odplouvání rozhodně není ta nejvhodnější doba.
Nakonec ale na odkotvení přece jen dojde a my se na motor (vítr fouká nevalně, a přece se nebudeme dřít s plachtami!) posouváme podle západního pobřeží Tenerife směrem na jih. Zátoka se želvami se nachází jižně od Los Gigantes, ale i když si s lodí troufáme skoro až k pobřežním útesům, kromě komunity zapomenutých hipíků nenajdeme ani ploutev. Dál se tedy povalujeme na palubě na sluníčku a posouváme se ještě dál na jih. Část posádky má na zítřek domluvené auto k zapůjčení v Playa de las Americas, kotvíme tedy tam, s vyhlídkou na hotelové komplexy ve stylu amerického Las Vegas. Přes noc budeme opět zůstávat na kotvě, což nám ztěžuje přístup na pevninu - opět je potřeba zodiak, což znamená domluvit se společně, zda a jestli vůbec do města vyrazíme. Kromě toho se člun díky přívěsnému motoru až na pláž nedostane a nás tedy čeká "mokré" vylodění.
Chvíli to vypadá, že k cestě do města vůbec nebude politická vůle - celý den poflakování nás tak rozlenošil, že už se nám nechce kromě ležení dělat vůbec nic. Nakonec se ale aspoň čtyři domluvíme a kapitán přemluví strojníka Honzu, aby nás člunem ke břehu vzal. Mokré vylodění nakonec není tak zlé, člun se dostane skoro až úplně na pláž a my si nohy zmáčíme jen asi do půli lýtek. Pak už znovu nazujeme boty a vyrážíme na dvě hodiny (pak nás člun přijede zase vyzvednout) do bahna velkoměsta. To pro nás dva konkrétně znamená nalezení malé španělské restaurace na plážové promenádě směrem k Los Cristianos, kde si poroučíme další a další džbánky sangrie, uploadujeme blog, debatujeme o zážitcích z plavby a modlíme se k různým mořským bohům, aby na nás dnešní noční kotevní hlídka vyšla v co nejrozumnější hodinu.
RSS