La Palma
|
|
Hedvika, 6. 1. 2015
I když máme za sebou jen pár hodin spánku, navíc mizerného, bocmanova píšťalka zazní nemilosrdně o půl osmé - budíček! Asi deset minut jen sbírám síly, abych se vůbec ze spacáku vyhrabala, ale nakonec se přiměju a vybatolím se na palubu. Před námi, tak trochu ještě v šeru a mracích a trochu už v paprscích ranního sluníčka, září Santa Cruz de La Palma, bílé město, kde se chystáme přistát. Město je stulené mezi horami, narozdíl od Tenerife pěkně zelenými a částečně i zalesněnými. Moře se houpá jen drobnými hřebenatými vlnkami a v nich dovádějí delfíni. Někteří jen ploutví proříznou hladinu, jiní ale vyskakují a někteří se dokonce v letu otočí a nastavují nám bílá břicha s takovou okázalostí, že skoro čekáme, kteří začnou rozepínat blůzičku a točit kabelkou. V měkkém ranním slunci skoro zapomínáme na probdělou noc i na to, že si nezvyklé pohyby při práci s plachtami začínají vybírat svou daň a nás bolí střídavě záda, nohy i ruce. Do přístavu nám zbývá pár mil a to nás vrací k námořnickým povinnostem: to pro nás totiž znamená skasat poslední plachty (prozatím tedy sbohem, snídaně...) a kapitán pak domanévruje loď ke břehu na motor.
Vysílačkou nás lapalmská marina naviguje mezi běžné charterové jachty, což se nelíbí ani našemu kapitánovi - molo je na nás trochu tenké a křehké - a nakonec ani místním marineros, protože při větších vlnách by La Grace mohla molo utrhnout a vzít s sebou. Tady už se ale snídaně nedá odkládat, kuchař servíruje plné talíře rovnou na palubu a my si po celém dni rozhoupaného a nejistého jedení plnými doušky a plnými pusami užíváme zaslouženou snídani pevně přivázáni v přístavu a necháváme se hřát zvolna sílícím sluníčkem. Jen se najíme, velí ale kapitán kadetům zagasketovat plachty, aby se s lodí líp manévrovalo, a my s kadetkou Luckou dostaneme roli komunikačních důstojníků a jdeme na břeh zjistit, co nám ostrov La Palma nabízí. Podle toho pak společně rozhodneme, jak dlouho budeme zůstávat. Ze břehu se záhy vracíme s nepořízenou: dnes jsou totiž Tři králové, čili je kromě McDonalda zavřené úplně všechno. Nefungují obchody, nepůjčují se auta, zamčená je i turistická infokancelář. Vracíme se tedy jen s mapkou ostrova plnou klikatých silnic a desítek vrcholů skoro dvoutisícových sopek.
Plachty jsou mezitím pečlivě uklizené a loď se stěhuje z jachetního přístavu do přístavu obchodního, kde přistávají trajekty a nákladní lodě, čili je tam pro Grace jak víc místa, tak i možnost pevnějšího připoutání. Největší problém je přivázat ji k obřímu betonovému molu tak, abychom byli schopni z ní vystupovat a zase se naloďovat. Nepomáhá nám v tom ani skoro dvoumetrový rozdíl mezi přílivem a odlivem, který nástupní lávku chvíli zdvihá do strmého kopce, jindy kloní do prudkého sešupu. Kapitán dnes oficiálně ruší oběd na lodi a dává nám volno až do večeře, která se chystá na sedmou. Pravda je ale taková, že ambiciózní plány na treky po zdejších sopkách většinou berou za své u první hospody či cukrárny. Někdo aspoň projde městečko Santa Cruz de La Palma, my s Honzou se zastavíme na příbřežní promenádě na sendvič, pivo, trochu toho internetu a pak se ještě posuneme na pořádný kopeček španělské zmrzliny. Když se kolem třetí vracíme na loď, mám dojem, že mám procházek tak akorát a obratem ruky na další tři hodiny tvrdě usnu.
To už je pomalu čas večeřet: Kuchař nás zahrne obří hromadou vepřových řízků a kotlem bramborové kaše - můj dietní plán tu dostává povážlivě na frak - a my u žvýkání napjatě očekáváme, jaký bude vyhlášen plán za zítřek. Debaty o další možné noční plavbě se nakonec stočí k rozumnější verzi, a sice zůstat na La Palmě do zítřejšího rána a pak vyrazit směrem na Gomeru. Sotva se po řízcích dorazíme mrkvovým salátem, objeví se u nás na palubě úplně cizí pirát. Smekne třírohý klobouk a ptá se, jestli si může La Grace prohlédnout. Průběžně z něj vypadne, že má o kus dál v marině asi třicetistopou historickou loď, kterou dokáže přeplout Atlantik i sám (originálně kluk pochází z Quadeloupe a je tedy vlastně Francouz), ale teď se potuluje mezi Kanárskými ostrovy a posádku najímá kdekoli, kde zrovna na nějakou svolnou připadne. Teď má právě na palubě skupinu cirkusových artistů, takže o práci v ráhnoví má postaráno. Jestli prý potřebujeme udělat něco na stěžních, klidně nám nějakého cirkusáka půjčí. S poděkováním odmítáme, takže chlapík obhlídne naši brigu a zase vyrazí zpět ke své vlastní loďce.
Nás už dnes čeká jen posedávání po palubě, popíjení kávy, čaje, rumu - prostě taková opravdická dovolená. My s Honzou, vzhledem k tomu, že stále ještě trošku válčíme s pobolívámím v krku, se nabalíme do teplých mikin a bund. Jindru dneska, zdá se, přepadla nějaká viróza, takže na palubu rovnou přinese spacák. A Lenka, která původně plánovala číst před spaním jen malé Mariance, nám pak všem přečte tématickou pohádku o tom, jak Mach a Šebestová vyléčili Kropáčkovi angínu.
RSS