Na vyhlídku - a na pizzu
|
|
Hedvika, 2. 2. 2018
Dnes nám končí pracovní týden, a na pracovní morálce je to kapku znát (tedy aspoň na té mojí - Honza bude nepochybně nejen dřít nejen dnes, ale i v sobotu a v neděli). Po snídani tedy oba ještě zasedneme k nějaké práci, ale já se zvednu už kolem desáté s průhlednou výmluvou, že musím dojít pro mléko. Jak si ho totiž průběžně doléváme do kafe, nezbývá nám ho dneska dost na palačinky, které chci udělat k obědu.
Maličký supermarket, který máme jen pár kroků od domu, včera předělával vývěsní štít, takže k němu mířím s nevyřešenou otázkou, jestli bude dnes vůbec fungovat. Ale nakonec funguje - akorát se jmenuje jinak. Zabloudím tedy do uličky s mlékem, a koukám, že stejným směrem se mnou jde huňatá mourovatá kočka. Nezdá se, že by někomu z prodavačů nebo zákazníku sebeméně vadila, všichni ji obcházejí nebo překračují - a číča se nedá rušit, obhlédne mléko, pak konzervy, aby nakonec zcela bez nákupu prošla mezi pokladnami a vyrazila zase ven. No, aspoň za ní nemusím stát frontu u kasy.
Na poledne si tedy uděláme palačinky a sníme v nich veškeré ovoce - mučenky, ananas, mango, banány - které se nám tu během pobytu nahromadilo. K mytí nádobí se dnes dobrovolně přihlási Honza - a jde na to fikaně: odkládá nádobí tak dlouho, až o půl druhé dorazí služtička a umyje ho za něj. Chlapská vynalézavost mě nikdy nepřestane překvapovat.
Po obědě pak řešíme těžké dilema. Odpoledne se můžeme buď flákat doma a třeba si číst, nebo můžeme vyrazit někam na procházku. Nakonec nás blankytná obloha přesvědčí, že aspoň nějaký kratší výlet bychom si dopřát měli, dojdeme tedy na zastávku městského autobusu 39 a jedeme až skoro na konečnou, na okraj Funchalu, k vyhlídce Miradouro do Pináculo.
Vyhlídka samotná je vlastně jen vydlážděný prostor na okraji jedné silniční zatáčky, ale jak je vystrčená na skalisku, je z ní vidět celý funchalský záliv, od pláže Cristo Rei na východní straně až po hotelovou promenádu na straně západní. A uprostřed v přístavu osaměle trůní AidaBlu. Už se jít to ale krátí - v neděli ráno už by se její pasažéři měli probudit v Lisabonu, takže dnes k večeru bude muset vyrazit.
Zpátky do centra samozřejmě autobusem nejedeme, chceme se trochu projít - z příbřežní silnice jsou docela hezké výhledy a cesta nebude mít víc než čtyři kiláčky. Sice na nás občas spadne pár dešťových kapek, ale jak se blížíme ke starému Funchalu, sluníčko a modrá obloha dostávají jednoznačně navrch. Procházíme čtvrtí Sao Goncalo, která má tak trochu zemědělský charakter, takže vidíme, jak se na zahradách na sluníčku vyhřívají tu psi, tu kočky, ale třeba taky kozy nebo slepice (nemluvě o barevných plyšových strašácích posazených uprostřed zeleninových záhonů). Na konci městské túry si za odměnu na chvilku sedneme na terasu před barem Barreirihna a dáme si dvě ovocné ponchy. Necháme si od servírky vysvětlit, jak se jedí naložené žluté fazole, které nám k drinkům naservíruje jako chuťovku, Honza nasadí své sluneční brýle a užíváme si únorovou letní dovolenou.
Po návratu je čas na trochu plánování: Zítra si ráno jdeme vyzvednout do půjčovny skútr, to je celkem jasné. Co pak ale dál? Chceme vyrazit do oblasti Rabacal, to je v horách v západní části ostrova. Podle předpovědí by tam zítra mělo být ve výšce 1300 m.n.m. téměř přijatelných 6 stupňů a pršet jen málo. Jestli to počasí alespoň trochu umožní, chtěli bychom se tam jít podívat k vodopádu (a tiše doufám, že Honza odolá koupání pod ním). Dnes tedy studujeme turistické mapy, abychom věděli, kudy vedou značené stezky a který okruh si zítra vybrat.
Večer nás to zláká ven do ulic ještě jednou, protože se nám dnes nechce vařit (tedy, hlavně mně) - vyrážíme proto na večeři a volíme na Madeiru poněkud netradiční destinaci: pizzerii. Podnik Pico da Atalaia má nicméně velmi dobrá hodnocení, a záhy zjišťujeme, že celkem právem. Pizza má tenoučké těsto, jak to máme rádi, a ta Honzova i pořádný říz - poručil si totiž navíc porci čerstvých chilli papriček. Popíjíme k tomu portugalské červené a večer završíme mučenkovým pudinkem a procházkou vlahou nocí zpátky domů. Zítra nepracujeme a schůzku máme v půjčovně motorek až na devátou. Máme tedy spoustu času nabrat síly na zítřejší celodenní putování po horách.
RSS