Za sluníčkem
|
|
Hedvika, 1. 2. 2018
Vlastně jsem se dnes probudila už v jednu v noci - tou dobou si totiž přišel lehnout Honza a svoje zmrzlé nohy si hřál o mě, hyena (ehm, totiž Liška…). Doopravdicky jsme ale vstávali až kolem sedmé, jak jsme tady zvyklí, a hned po portugalském čerstvém sýru a mučenkách zasedneme do kanceláře. Pokojská nás dnes vyruší už krátce po deváte - do apartmánu na druhé straně chodby se totiž dneska stěhují nějací noví dovolenkáři, takže chce úklid u nich i u nás zvládnout naráz. Na moment se tedy přestěhujeme na terasu a zjišťujeme, že je venku tak krásně, teplo a sluníčkově, jak snad od našeho příjezdu na Madeiru ještě nebylo.
Rychle se tedy rozhodneme, že dnes budeme práci věnovat jen dopoledne, a hned po obědě vyrazíme se trochu opálit. Dnes žádné výkony: po úterním náročném treku (a Honza navíc ještě po včerejším joggingu) potřebujeme pomalou chůzi v nenáročném terénu, takže naplánujeme odpoledne kavárenských povalečů.
Nejdřív dorazíme do Theo's Bazar Café, které nás v pondělí překvapilo zavřenými dveřmi. Dnes mají ale otevřeno, takže se usazujeme na zahrádce, objednáváme si dvě cappuccina a vyhlížíme směrem k městské pevnosti a k přístavu. Honza při tom vyhlížení samozřejmě nepřehlídne na obloze altocumulus lenticularis, který jasně naznačuje, že za centrálním pohořím právě vzniká vlnové proudění, ve kterém by to ve větroni nosilo jedna báseň. Ale tou dobou už nám naštěstí přinesou to cappuccino. V tomhle podniku ho umějí udělat opravdu velmi slušné, jen by jim někdo měl zakázat to finální posypání skořicovým cukrem.
Dopijeme, zaplatíme a skulíme se na příbřežní promenádu, kde máme konečně v úmyslu přepadnout food trucky. Dnes mají otevřeno - akorát do nás už se skoro nic nevejde, takže skončíme jen s jedním pastel de nata, zdejším tradičním koláčkem se žloutkovým krémem. “You want cinnamon with your pastel, Madam?” ptá se prodavačka. Chraň tě ruka páně! Co tu, sakra, s tou skořicí všichni máte??
O koláček se nakonec podělíme - slupneme tady společně každý den aspoň jeden a Honza tvrdí, že se nám to začíná podepisovat na indexu tělesné hmotnosti. Ale když tady ujdeme denně v průměru 12 kilometrů, o cca dvousetmetrovém převýšení nemluvě, to by bylo smutné, abychom si nemohli občas dopřát dortík, no ne?
Podél moře zvolna pokračujeme až k pevnosti Sao Tiago. Slunce svítí jak o život a mě poprvé za celý týden mrzí, že jsem s sebou nesbalila sluneční brýle. Proti místním teenagerům, kteří jsou nabalení ve svetrech (do háje, je leden, že??) si připadáme trochu jako blázni, ale to ještě nic není proti rudým břichoušům na pláži pod pevností, kteří se tu nejen v plavkách opalují, ale dva nejodvážnější i koupou! Naštěstí Honzu udržím, aby tam nehupnul taky, a dáme si procházku městem zase zpátky domů. Za ty dvě hodiny kavárenského poflakování máme kapku připálený nos.
Odpoledne plánujeme, jak strávíme nadcházející víkend. Počasí se snad vyvine trochu sušeji, než se začátkem týdne zdálo, takže si na sobotu znovu rezervujeme skútr a zkusíme opět vyrazit někam do hor. A zítra - zítra si nejspíš dopřejeme další odpočinkový den, maximálně s trochou procházení po funchalském okolí.
V pět odpoledne přijede do funchalského přístavu AidaBlu. Z kanárské Gomery vyrazila už včera večer a strávila i s pasažéry na moři celých čtyřiadvacet hodin. Blíží se k pobřeží tak vytrvale, že se chvíli zdá, jako by nám kapitán chtěl dát tou velikou aidatlamou pusu až u nás na terase - ale naštěstí to včas stočí a zacouvá s ní do přístavu, jako by měl pramici, a ne čtvrtkilometrového obra. Zítra se tedy nejspíš budeme ve městě potkávat s nově připluvšími turisty.
A co dnes večer? Vrháme se snad do víru velko-(nebo-spíš-malo-)města, abychom obrazili místní bary a restaurace? Ani náhodou. Večeříme doma - a máme espadu. V supermarketu už tu černou bestii naštěstí prodávají staženou a naporcovanou, takže se jí v kuchyni moc nebojím. Abych byla upřímná, není ale moc dobrá, maso má spíš blátivé a nijak zvlášť zajímavé. Kdybych si mohla znovu vybrat, sáhnu příště bez rozmýšlení po pstuhovi nebo lososovi. Pak si dáme portugalské červené - a místo nočního života trávíme večer u rezervačního portálu, abychom vybrali ubytování na svůj jarní výlet do Holandska. No, nejsme my strašní?
RSS