Jeden krok před cílem
|
|
Honza, 5. 5. 2014
Slovy klasika: O věcech, které je dobré mít, a časech, které je dobré zažít, se dá vyprávět raz dva a nikdo to moc neposlouchá. Tak i náš dnešní den nestojí moc za vyprávění, byť patřil během našeho výletu k těm příjemnějším. Ráno nám sice mexičtí údržbáři pokazili plánovanou návštěvu vířivky - nějak se jim ráno nechtělo vstávat nebo co, a tak místo v deset posunuli otevření bazénu až na jedenáctou. Šlendrián. Ono se vúbec zdá, že kemping je po víkendové horečné aktivitě poněkud mrtvý: na první pohled sice stojí všude spousty karavanů, ale jediný člověk široko daleko je nějaký čmoud na pojízdné sekačce trávy, který krouží po kempu a zanechává za sebou rámus a výfukové plyny.
Na jedenáctou hodinu rozhodně čekat nehodláme, kdo ví, co si do té doby údržbáři vymyslí, takže se balíme a vyrážíme z Ventury, který nás hostil téměř tři dlouhé dny, na poslední etapu naší cesty. Cestou se ještě zastavujeme - ano, správně - na druhé snídani, kde časně obědváme báječné sendviče a palačinky s domácí jahodovou marmeládou.
Náš dnešní přesun se nedá ani moc přesunem nazývat - do Los Angeles nám zbývá asi sedmdesát mil, ze kterých dneska ukrajujeme ani ne polovinu. Rádi bychom se dneska rozloučili s Pacifikem stylově, takže hledáme nějaký kemp na pláži - předvybrané máme dva, ale ukazuje se, že oba ve skutečnosti leží na druhé straně silnice, než je moře - asi že hukot vln táborníky ruší. Pokorně se tedy vracíme o pár mil zpátky do kempu, který nejvíc splňuje naše očekávání: není tu nikdo a nic, jen písek, my a moře.
Zbytek dne už se vyloženě poflakujeme, procházíme se po pláži, vzpomínáme na všechny naše předchozí cesty a obdivujeme letecké umění pelikánů, kteří svahují pár centimetrů nad vlnami v tak těsných formacích, že by mohli piloti z Red Arrows závidět. K večeru začíná studeně přifukovat, ale to nás neodrazuje od našeho původního plánu vytáhnout spacáky a poslední necivilizovanou noc strávit na pláži pod hvězdami: za tímto účelem hloubím v písku závětří/záhrab, který by nás měl uchránit toho nejhoršího. Jak to dopadlo, dá Hedvika vědět zítra - Žábu necháváme pro jistotu rozestlanou...
RSS