Prší...
|
|
Honza, 25. 4. 2014
Ráno se poprvé budíme do nefalšovaného amerického deště. Meteorology slibovaná sněhová bouře nad Sierrou Nevadou se skutečně dostavila - těžko říct, co padá na hřebenech, když tady ve dvanácti stech metrech se z nebe sypou hovna s háky a krupobitím. Provádíme tedy prostné cvičení "jak se nasnídat a překlopit Žábu ze spací do cestovní konfigurace, aniž by se při tom člověk nechal prodojit na kost" a jak jen to jde, vyrážíme na cestu.
Zkrátím to: jedeme mlhou, deštěm a mokrou psotou třicet mil, než dorazíme k hranici národního parku Yosemite, ve které nás paní v budce informuje, že dál můžou jen auta se sněhovými řetězy, které hlídka kontroluje a u koho je nenajde, toho že hází z kopce do údolí. Sice předpokládám, že se jedná o klasickou americkou předpokakanost a na silnici bude sněhu tak na omočení liščí tlapky, ale a) se nechci po ránu s nikým hádat, navíc b) Žába nejenže nemá řetězy, ale nemá ani zimní gumy a bez nich bychom přece jen už trochu přetahovali strunu a v posledku za c) prší, prší jen se leje a další dva dny ještě lejt bude, takže bychom nahoře beztak těžko co hledali. Závěr: děláme okolo yosemitské budky kolečko a hezky mažeme třicet mil zpátky. Cestou ještě uděláme fotku na místní vyhlídce, abyste viděli, o co všechno přicházíte, když tu nejste.
Sjíždíme do údolí a déšť neustává, rozhodujeme se tedy využít nepřízně počasí k přeskoku na pobřeží. Hory pozvolna mizí a za chvíli už projíždíme mezi zelenými pahorky porostlými nádhernou trávou. Kalifornským kravám, které se na ní pasou, evidentně déšť nevadí - stejně jako nevadským kravám nevadilo vedro a to, že podle všeho žerou štěrk. Kravám podle všeho nevadí vůbec nic.
Cestou zastavujeme v místní kavárně, kde dávám do pořádku nějaké administrativní věci, které se doma vyskytly, zatímco jsem byl pryč, například účet za telefon...
Pokud se náhodou tenhle text dostane do ruky někomu, kdo pracuje pro firmu Unicorn, vyřiďte prosím tomu mentálnímu gigantovi, který je duchovním otcem portálu Plus4U, že si ho najdu a až s ním skončím, už nebude nadosmrti veselý. Ty webové stránky představují čiré, krystalické zlo, jsou bezesporu dílem Antikrista a jediné, k čemu se snad mohou hodit, je k mučení hříšníků v pekle.
...a pak zace vyrážíme na cestu. Stále prší. Hedvika statečně řídí ve stále houstnoucím provozu v okolí San Francisca na cestě, která zdánlivě nemá konce. Pršet přestává jen proto, aby mohlo ještě s větší vervou znovu začít.
Když nakonec s úlevou parkujeme v luxusním (a také příslušně předraženém) KOA kempingu poblíž městečka Petaluna, oběma se nám uleví. Večer se ještě snažíme propojit harmonogramy s kamarády, kteří shodou okolností vyráží touhle dobou ze San Francisca na jih, ale bohužel - mineme se asi o dva dny, nás ještě čeká krátký výlet na sever za vínem a cedry. Zabarikádovaní v autě a zabalení do dek plánujeme další směr cesty a pevně doufáme, že se předpověď - která od pondělka slibuje jen sluníčko a třicetistupňová vedra - nemýlí...
RSS