Region vinný a zlatý
|
|
Hedvika, 24. 4. 2014
Probouzíme se na západní straně Sierry Nevady - je to pro nás ta správná strana - a máme na dnešek jasný plán: posunout se do Národního parku Yosemite. Jakmile se v kempu v umývárně popereme se školním výletem, zamíříme do městečka Jackson najít nějakou kavárnu, kde se připojíme k internetu, posedíme u kafe a promyslíme další postup. Nacházíme podnik Rosebud`s Café, ale protože jednu snídani už jsme stihli v kempu, dělíme se jen o jedna míchaná vajíčka, k nimž nám servírka jakoby mimochodem přidá výborný čerstvý zelený chřest z místní farmy. U vajíček zjišťujeme, že on-line rezervace kempů v Yosemite už na dnešek není možná, a to nám potvrdí i slečna na infolince národních parků. Rozhodneme se tedy, že se aspoň posuneme tak daleko k Yosemite, jak to bude možné, a najdeme nějaké spaní při cestě.
Když už jsme ale tady, hodláme si přesun užít. Západní podhůří Sierry Nevady bylo už v polovině 19. století centrem kalifornské zlaté horečky, a tak mají zdejší městečka cosi jako historické jádro. Procházíme se Jacskonem a prohlížíme staré zděné domečky, kterými je lemována hlavní třída. Narazíme přítom i na maličké informační centrum a svěříme se do péče tamější informátorky, která nás okamžitě zavalí spoustou prospektů o tom, co všechno bychom v okolí neměli minout. Pak musí vzít telefon ("Nezlob se, ale nemám moc času - mám tu dva lidi z Evropy!") a my licitujeme, které z nabízených aktivit se budeme věnovat. Volba je těžká: navštívit expozici historických kol těžních věží, nebo radši jít na tombolu Hospodářské komory, kde se dá vyhrát zájezd do Mexika? Pokud se usmíváte, zkuste zapřemýšlet, co by vaše rodná víska dokázala nabídnout zámořským turistům (populace Jacksonu činí asi 1000 obyvatel). My jsme nakonec zvolili zaměření sice méně historicko-kulturní, ale o to chutnější - víno.
Oblast od Jacksonu na sever, především Amador, Salt Creek a Plymouth, je známá pěstováním hlavně červených odrůd. Například Zinfandel, jedna z nejpopulárnějších vinných odrůd Ameriky, má své rodiště právě tady. Kličkujeme tedy cestami mezi vinohrady a vybíráme, kde se zastavíme na ochutnání. V téhle oblasti jsou ochutnávky grátis a je jen na vás, jestli si pak odnesete láhev, nebo vinaři jen zamáváte na rozloučenou.
Nejdřív se na chvíli zastavujeme v zahradě Amador Flower Farm. Není to vlastně nic víc než zahradnictví, kde si můžete koupit sazenice, a taky školka, kde se množí lilie. Kromě prodejny ale mají i ukázkovou zahradu, kde se dá chvíli v klidu posedět a nabrat síly na všechno to koštování. Zatímco odpočíváme mezi kvetoucími máky a floxy s výhledem na vinohrad (tady poprvé v Americe věřím, že jsme skutečně ve vinné oblasti, protože vinice jsou doopravdy všude), prohlížíme plánek s vinařstvími, která nabízejí košt. Honza je dnes jmenován řidičem, takže já studuji mapičku o něco pozorněji a vybírám směr k Deaver's Winery, jedničce v tomto regionu. Bohužel, jejich vína sice vyhrávají medaile, ale mě moc neoslovují. Potřebujeme v sektu trochu hořčí dozvuk? Šup tam s mandlovou trestí. Chceme Viognier poněkud ozvláštnit? Šplouch s ním do barikového sudu. Přijde mi, jako kdyby tu vína spíš znásilňovali, než je nechávali vyznít. Přemístíme se tedy o pár vinic dál, do vinařství Dobra zemlja. Jak už název napovídá, majitel je chorvatský imigrant - a i na jeho víně je evropská úcta k hroznům znát. Nebýt ceny 30 dolarů za láhev, nějakou lahvinku bychom si nejspíš byli odvezli. Hodně se těším do vinařství Driven Cellars (jejich heslo: dobrá vína a klasická auta vytvářejí tu správnou jednotu), ale tam se přes mohutná zamčená vrata nepropracujeme. Nakonec tedy pořídíme nějakou ňamku na večer až v Karmére (neplést s Carmenére), kde se před dvaceti lety pustila do vinaření rodina bramborářů z Iowy. (A teď, po večeři, už můžu prozradit, že jejich jahůdkové rosé obstálo velmi se ctí.)
Po vinné smršti už se definitivně vypravujeme směrem k Yosemite. Máme to tam jen pár desítek mil, ale cesta se z údolí znovu šplhá do kopců, autíčko se po silnici posouvá jen velmi líně a Honza, na kterém dneska břímě řízení spočívá, už toho začíná mít pomalu plné zuby. Zastavíme ještě v městečku Sonora, dalším ze zlatokopeckých center, abychom si na chvilku odpočali u kafe, které oba užijeme. Bohužel zjišťujeme, že v Sonoře lze bez obtíží koupit zrezavělý rýč, klobouk se širokou krempou a v podstatě neomezené množstv falešných zlatých nugetů, ale po kavárnách jako by se slehla zem. Zklamaně tedy znovu nasedáme do auta a kličkujeme horami až do kempíku Pines. Když po něm chvíli kroužíme a místo na spaní hledáme bez úspěchu, přistoupí k nám jeden z místních kempařů a prozradí, že mají rezervovaný celý kemp, ale zbytek výpravy jim přijede až zítra, tak ať si klidně zajedeme na to rezervované místo - a že to pro dnešek máme gratis. Celí vděční mu věnujeme jeden z našich vychlazených Double Porterů, nicméně kempař nás záhy trumfne a donese nám na ochutnání pár čerstvých, na ohni pražených smržů. Mno, tak holt jsme lidstvu pro dnešek zůstali zase něco dlužni.
RSS