Milós - a tak dál

Dnes vstáváme jako normální lidé na dovolené, kolem osmé hodiny, a snídáme v podpalubí, ale jen proto, že na palubě by nám to rozfoukalo müsli. Jinak se počasí tváří velmi prázdninově, je úplně jasno, vlny, které se ještě včera valily pres přístavní molo, se dnes úhledně srovnaly skoro naplocho - a tak vyrážíme hned po snídani objevovat ostrov Milos.

Tomáš a Lenka už včera vymysleli, že namísto taxíku, kam by se naše pětičlenná posádka nevešla, bude lepší půjčit si auto, kam se vejdeme akorát - a rovnou prověřili, že Fiat Panda stojí 40 eur na celý den. Dnes zjišťujeme, že pro pět lidí Panda stačit nebude (má jen čtyři bezpečnostní pásy), takže dostáváme Hyundai i30 za 65 éček - taky na celý den, protože polodenní tarify tu nevedou. Tomáš ještě ráno vysurfoval na internetu článek The Most Beatiful Spots of Milos Island (nebo tak nějak) a pět z nich zapíchal do Google mapy, takže se držíme jeho itineráře a vyrážíme na krásné místo číslo jedna.

Google nějak neumí do výpočtu zahrnout kvalitu řeckých silniček, takže z osmiminutové dojezdnosti je nakonec doba skoro dvojnásobná, nicméně konečně přijíždíme do rybářské vesničky Firopotamos. Je to jedna z těch modrobílých řeckých vesnic, které se fotí na pohledy - s pláží a malým chrámkem. Cílem číslo dvě je Plaka, městečko s hradem na kopci, odkud je krásný rozhled na celou severní část Milosu i na sousední Antimilos. Trojka je zlatý hřeb cesty - zátoka Sarakiniko. Tam nás ale při kochání trochu dožene čas, je kolem půl dvanácté a my jsme kapitánovi slíbili, ze budeme do poledne zpátky na palubě. Oželíme tedy krásná místa číslo čtyři a pět, vracíme vůz zpátky do půjčovny a s jednou rychlou kávou v ruce jsme na lodi kolem půl jedné. Okamžitě odvazujeme a vyplouváme, na odpoledne máme totiž dost ambiciózní plán: zastávku v patnáct mil vzdálené skalnaté zátoce Kleftiko a pak dalších třicet mil na ostrov Folegandros. Už teď je celkem jasné, že i za ideálních podmínek nás čeká noční plavba, protože nedoplujeme před desátou.

Při obeplouvání ostrova nám vane velmi příznivý a přiměřeně silný boční vítr, vlny nejsou skoro žádné, takže se jen s genou pohupujeme příjemnou rychlostí kolem pěti uzlů a v zátoce mezi bílými skalisky kotvíme kolem třetí. Do tyrkysové vody se tentokrát odváží jenom Pavel a Honza, protože moře vypadá sice svůdně, ale taky velmi studeně, což oba záhy potvrzují. Než připravíme pozdní oběd, prozradí nám kapitán, že dostal nápad: Během zítřka nás čeká při přesunu mezi ostrovy Santorini a Ios nepříjemný protivítr, a abychom měli na křižování dost času, bylo by lepší si na Santorini zajet už dneska, když máme tak příznivé podmínky. Namísto třiceti mil cesty bychom tedy dnes ujeli padesát. Zní to celkem rozumně, s návrhem tedy souhlasíme. Nicméně z Kleftika odkotvujeme o půl páté večerní - a vidina noční plavby se o dalších pár hodin protahuje.

Vítr nám i nadále hraje do karet: fouká stále z boku až z předoboku a přidává na síle, aniž by moc zvedal vlny. Slunce už dávno zapadlo za ostrov Milos, který jsme opustili, nad hlavou nám začínají probleskovat hvězdy, před špičkou lodi si hraje hejno delfínů a kdesi v dáli na obzoru nepatrná záře světel prozrazuje ostrov Santorini. Zbývá nám k němu ještě nějakých dvacet mil, a i když Viktorka letí po hladině rychlostí přes sedm uzlů, do půlnoci se k němu nedostane. Bude to dlouhá, dlouhá noc…

×