Pozvolný začátek

Když pominu obvyklé poloprobuzení kolem páté ranní, spíme jak zabití až do neuvěřitelné půl osmé. To se nám běžně nedaří ani doma, tam se budíme tak o hodinu dřív - nicméně Řekové mají o hodinu víc, takže to s tím pražským vstávaním vychází tak nějak na plichtu. Na rozdíl od Prahy je tady ale venku tyrkysově modrá obloha, takže se hned po probuzení neudržíme a jdeme se projít do městečka.

Korfos má celkem 338 obyvatel (tedy podle dvanáct let starého censu, možná se to od té doby trochu zvedlo), ale je celkem solidně vybaven: dvěma restauracemi, které jsou teď teda zavřené, ale taky minimarketem, dvěma pekárnami, lékárnou a malým obchůdkem se suvenýry, kde ve slunečném ránu vystrčili mezi dveře celý stojan s opalovacími krémy. My ale teď zrána opovrhneme těmihle vymoženostmi civilizace a jdeme se jen projít uličkami, ve kterých kvetou bougainvilly, zrají citrony a rostou další a další rostliny, které vůbec neznáme. Cestou ke kostelu samozřejmě Honza - jako již obvykle - přibalí psa. Hnědočerná vesnická směs se k nám přidá kousek za přístavem a provází nás celou dobu, než se vrátíme zpátky na loď. Tam už se zvolna začíná probouzet i zbytek posádky, a protože na dnešek kapitán slíbil rozvážný začátek s odplutím až mezi desátou a jedenáctou, chápe se Pavel pánve a pouští se do snídaňových míchaných vajíček pro celou posádku. Pak je samozřejmě příležitost dát si navrch něco sladkého, a místních poměrů znalá Lenka zmíní možnost zajít si na břeh do kavárny na opravdickou mletou kávu - kdy se nám to cestou znovu poštěstí, že? - což hbitě využíváme a jdeme si do blízké pekárny objednat opravdické cappuccino z opravdického pákového kávovaru, které je navíc překvapivě docela dobře pitelné.

Já mám pro kavárnu ještě jeden tajný plán, a tím je skutečný, porcelánový záchod. Toaleta na lodi je standardní lodní, ručně pumpovací, a toaletní papír do ní je přísně zapovězen, hází se do koše vedle, takže zajít si na obyčejný suchozemský záchod mi najednou připadá jako nevídaný komfort. Jednak mě Tomáš upozorní, ať marně nedoufám - celý řecký odpadní systém není stavěn na toaletní papír a i pozemské záchody tedy nabízejí uživatelům na papír odpadkové koše. Naše pekárna má navíc jen pultový prodej a záchod nemá vůbec, takže ani nemám šanci vyzkoušet, jak to v Řecku na pobřeží chodí. Dopijeme tedy kávu a vracíme se na loď, kde už nám skutečně nezbývá nic jiného než ji odvázat a vypravit se vstříc dnešnímu jachtařskému dobrodružství - nějakým dvaceti mílím směrem k ostrovu Poros.

Jirka rozdá pokyny: ty odvaž springové lano, ty spusť motor, ty běž ke kotvě... Všechno se zdá být tak samozřejmé a jednoduché a absolutně nezkazitelné. A během pár minut už necháváme molo za sebou a motorujeme korfoským zálivem.

Sluníčko se do nás opírá, co může - předpovědi dneska hlásí teploty ke dvaceti stupňům - takže si užíváme blankytného nebe a tyrkysového moře. Bohužel si příliš neužíváme větru, naše snaha oplachtit loď není korunována úspěchem a po nějaké půlhodině plachty zase potupně balíme a dál hrkáme na motor.

V té středomořské pohodě dostane Pavel nápad, že by se někde vykoupal. Což o to, kdyby teď někdo pořídil náš obrázek, nepochybně by ke koupání sváděl. Nesmíme ale zapomínat na to, že teplota vzduchu je pod dvacítkou a voda bude mít ani ne osmnáct. Pavel, zocelený ledovcovými řekami Britské Kolumbie, ale trvá na svém, a tak nás skipper Jirka směřuje do zátoky ostrůvku Agistri, kde jsme dobře schovaní i před tím lehkým vánkem, který možná vane, a tyrkysové moře se v mělké zátoce mění na safírové. A jak se na to tak díváme, Pavla do vody za chvíli následuje Honza, pak Tomáš a nakonec i já. Tedy, na dlouhé koupání to moc není, ale osvěžení je příjemné a moct pak na palubě pobýt v tričku a kraťasech, ne nabalení v nepromokavých bundách, jak jsme na jachtě zvyklí, je fajn změna. Rozdovolenkujeme se natolik, že rovnou přidáme lehký oběd, a než se odhodláme znovu vyplout, ukazují hodiny třetí.

Naštěstí nás čeká už jen rychlý přesun na ostrov Poros, který podnikáme znovu za pomoci motoru, a pátá hodina odpolední nás přivítá u poroského městského mola, kde kromě nás kotví jen asi tři další jachty, dvě z toho plné jakýchsi francouzských studentů s neuvěřitelně roztomilým přízvukem.

Loď vyvazujeme obligátním řeckým způsobem, tj. vpředu kotva, vzadu dvě springová lana. Nefouká skoro vůbec, takže manévr pod vedením Jirky provedeme skoro bezchybně a můžeme se jít potulovat po poroských uličkách. Na první dobrou přibrzdíme v místní zmrzlinárně. Hned za lodí máme rovnou dvě, jedna nabízí 48 příchutí zmrzliny a druhá 66. Jdeme do té větší, ale při výběru skoro litujeme - z obrovské nabídky skoro nejsme schopní si vybrat. Honza si nakonec dá osvědčenou hořkou čokoládu a já zkouším zmrzlinu s příchutí dezertu dulce de leche. Když je i zbytek posádky dostatečně vybaven kornouty a kopečky, pustíme se do zdolávání místního kopce, na kterém stojí hodinová věž a odkud jsou epesní výhledy na přístav, který je - protože městečko Poros leží na poloostrůvku s opravdu uzoučkou šíjí - vlastně všude okolo nás.

Poslední dnešní výprava vede do kapitánem vřele doporučovaného podniku Gia Mas. Jeho majitel nás uvítal už při vyvazování na mole - Jirka a jeho loď jsou tu evidentně známá firma - teď nás u vstupu vítá podruhé, i se svou paní, a je u toho pěkně po řecku spousta podávání rukou a objímání. A zatímco přemýšlíme, co bychom si mohli dát, už u nás na stole přistane na účet podniku litránek bílého vína a nějaké ty toustíky s bramboro-česnekovou pomazánkou. Ač nás Jirka opakovaně upozorňuje, že porce jsou tu opravdu veliké, zvědavost nám nedá a dáme si na ochutnání i dva předkrmy - řecký salát a smažené kalamáry - a potom samozřejmě pořádně řecky masitá hlavní jídla: grilované jehněčí kotletky, špíz souvlaki, steak... Nepřipojí se akorát vegetariánka Lenka, která si vystačí s pečenými cuketami a tzatziky. Jak se tak projídáme večerem, přidáváme i další lahvinky místního vína, kromě bílého vyzkoušíme i červené, a kolem desáté konečně vstáváme od stolu, abychom včas zalehli a byli na zítřek připravení na velmi časné vyplutí. Účet na 112 eur pro všech šest je pak dalším příjemným překvapením v téhle restauraci.

Na lodi moc neotálíme a po drobném přípitku Poseidonovi zalézáme obratem ruky pod deky. Sedmdesát mil, které nás čekají zítra, bychom rádi zahájili kolem čtvrté ranní.

×