Z Iosu na Sifnos

Dneska nám začíná ta oddychovější, dovolenkovější část dovolené. Dostáváme se do druhé půle plavby, za sebou už máme větší část, takže následující úseky už by měly být spíš kratší, a navíc má v následujících dnech polevovat vítr.

Do dovolenkování se pustíme hned ráno pěkně zostra. Za prvé: v kajutách se povalujeme do půl deváté. My s Honzou jsme teda kvůli své stařecké nespavosti vzhůru už asi od půl sedmé, ale ležíme dál, abychom ostatní nebudili. Až o půl deváté se definitivně vysoukáme z kajuty (jako první) a jdeme si dát do jednoho café baru s výhledem na moře své ranní cappuccino a využít tam skutečné keramické toalety (na použité papíry nicméně slouží odpadkový koš i v těch nejlepších podnicích).

Za druhé: jdeme na výlet. Lenka s Tomášem mají už od svého minulého pobytu na Iosu vyhlédnutou kapličku svatého Mikuláše s úžasným výhledem, tak zamíříme k ní. Stoupáme vzhůru po schodech do městečka Chora a postupujeme dál až do jeho nejhořejší části. Město je plné tak čistě bílých domků, že to vypadá, že je místní Řekové natírali předevčírem, a to včetně modrých okenic. Na rozdíl od včera navštíveného Santorini je ale patrné, že v tomhle městě žijí opravdoví místní. Ne, že by tu nebyly žádné hotely - větší stavby s tyrkysovými bazény na terasách samozřejmě zahlédneme taky - ale člověk tu nemá pocit mrtvého skanzenu, spíš živoucího sídla. Od kapličky, která leží se výšce asi 140 metrů nad mořem, pak koukáme jak do města, tak i do přístavu a dál na moře, které tu má okouzlující námořnicky modrou barvu. Dolů pak sestupujeme kolem starých větrných mlýnů, kterých mají na Kykládách, stejně jako kaplí, do tuctu nejmíň třináct, a zahýbáme do centra města. Kromě kulturně-historického poznávacího výletu máme totiž i úkoly ryze praktické: musíme sehnat nové rolfokové lano, které vzalo včera za své společně s protrženou genou, a taky doplnit potravinové zásoby, které průběžně spásáme během náročných plaveb. Zvládneme obojí, včetně doplnění nákupu ve francouzské pekárně na hlavní třídě, a do přístavu na loď se vracíme kolem poledního.

Jirka, který tam na nás trpělivě vyčkává, nás upozorňuje, že vítr by měl být dnes o poznání mírnější než včera. Přesto se ale, po předchozích zkušenostech, nabalíme do kompletní jachtařské výbavy a jmeme se odvazovat loď. První úlohou je navěšení nové geny - ta včerejší trhanice už skončila v kontejneru - což provádíme hned v první zátoce po vyplutí z přístavu. Už v ní je zřejmé, že vítr fučí celkem dost, a dokazuje to i fakt, že nás dopředu obstojnou rychlostí sedmi uzlů pohání kupředu samotná gena, bez hlavní plachty. Podmínky jsou dnes ale skutečně přijatelnější, vlny budou mít do metru a vítr do dvaceti uzlů. Po asi hodině plachtění potřebujeme k plné geně vytáhnout i hlavní plachtu a pak už nás Jirka namíří k ostrovu Sifnos na obzoru a nechá nás kormidlovat přibližně tím směrem. Samozřejmě ví, že to budeme dělat ještě dalších čtyři, pět hodin. Těžko říct, jak dalece tuší, že nějakých deset mil před cílem budeme muset kvůli příliš slabému větru sbalit plachty úplně a nahodit motor.

V marině Platys Gialos na ostrůvku Sifnos se vyvazujeme obvyklým řeckým způsobem, tedy vpředu kotvou a vzadu dvěma springovými lany. Ta nám přijde pomoct uvázat chlapík ze sousední lodi, britský důchodce, který s manželkou obeplouvá řecké ostrovy. A než připravíme večeři - dnes z vlastních zdrojů, pečený sýr halloumi s vařeným bramborem, řecký salát a chlazenou retsinu - vylomíme z něj spoustu historek o tom, jak s manželkou sedmkrát přepluli Atlantik, jak jim brexit zkomplikoval jejich oblíbené dovolenkování na jachtě v Řecku, jak teď žádají o řecké občanství, jak se chtějí příští rok pustit přes Pacifik... A to už jsou brambory vařené a my se jdeme pustit do té večeře, s vědomím, že na všech cestách jsou vlastně vždycky nejzajímavější lidé, které tam člověk potká.

O deváté hodině večer máme už i umyté nádobí, ale v dovolenkové náladě zatím odmítáme zalézt do kajut - zítra nás čeká jen poměrně krátká přeplavba a nebude nezbytné vstávat přehnaně brzy - a vypravujeme se do vesnice, ke které přístav patří. Vesnička ve skutečnosti není moc velká, navíc je v ní aktuálně většina podniků zavřených. Skončíme ale v jednom café-cocktail baru, kde testujeme sérii místních speciálních drinků. U toho samozřejmě navzájem sdílíme své jachtařské zkušenosti, což je vždycky o to peprnější, čím méně jsou jachtaři zkušení (a kapitána jsme tentokrát nechali na lodi), a velmi příjemný večer završíme ještě šláftruňkem přímo na palubě. Podle předpovědí se zdá, že zítra vítr možná nebude stačit ani k tomu, aby se loď vůbec rozjela. To ale aktuálně necháváme na Poseidonovi - a jdeme se na to vyspat.

×