Míříme k jezerům

Páteční ranní snídani nám zpříjemnil přátelský strejda, nocující v karavanu vedle - krátce se s ním radíme, jakou cestu dál zvolit a nakonec se rozhodujeme pro o něco delší, ale malebnější silnici, která lemuje Bay of Plenty. Ovšem ještě dřív, než vyrazíme na cca dvousetkilometrový přesun, se rozhodujeme vyrazit na malý výlet za jednou geokeší nad Te Aroha - od oka se to zdá jako příjemná vycházka ne delší než jeden kilometr. Když stoupáme do strmého kopce asi půl hodiny, začíná nám být jasné, že se nám někam vloudila chybička, ale už je pozdě na návrat. Bez velkého nadšení šlapeme do lesem porostlého kopce dál a doufáme, že cestou potkáme NĚCO, co naši námahu ospravedlní. Nakonec se dopracujeme k dřevěné vyhlídkové plošině a jsme tak odměněni alespoň hezkými výhledy po okolí. Když se na blízké informační tabuli ujišťujeme, že na samotný vrchol kopce, po kterém se plahočíme, ještě zbývá zatraceně dlouhá cesta a navíc z něj ani není dobrý výhled, otáčíme se na obrtlíku a sypeme zpátky k autu. Když nic, tak jsme udělali něco pro své zdraví.

Přesun do Rotoruy - turistické Mekky místní geotermálně jezerní oblasti - proběhl bez větších světoborných událostí (pokud pominu další geokeš, kterou jsme zase nenašli - dneska nám nějak štěstí nepřeje) a po nějakých třech hodinkách pohodového řízení nám už nos neomylně prozrazuje, že se nacházíme v oblasti se sopečnou aktivitou. A taky že jo - celé město je prolezlé horkými prameny, dírami s bublajícím žhavým bahnem a sirná pára se valí i z obyčejných dešťových kanálů.

Ubytujeme se v místním kempu a než se setmí, oplendujeme po břehu jezera a přilehlém okolí (mají tu moc pěkné zahrady, na jezeře navíc aktivně poletují s několika hydroplány), nakukujeme zpoza bezpečnostních zábradlíček do horkých vyvěraček a tak podobně.

Na noc se usadíme v místním kempíku, ale ještě dřív, než zalezeme do lůžkově upravené Toyotky, vydáváme se na poslední atrakci dnešního dne - Polynéské lázně. A jsme velmi, velmi příjemně překvapeni: koupání v dřevem obložených bazéncích pod hvězdnou oblohou s výhledem na ztemnělé jezero má v sobě přesně tu atmosféru japonských onsenů, kterou jsme se naučili znát a milovat. Korunu všemu nasadil místní "plavčík", dohlížející na spokojenost a bezpečí koupajících: zapředl s námi nenucený hovor, během kterého se ukázalo, že nejen že ví, kde leží Evropa a Česko, ale že zná taky Dvořáka (hnedka zatroubil na hubu i pár tónů z Novosvětské), Smetanu a Jana Husa, Madelaine Albrightovou a Zátopka a spoustu dalších věcí, které jsme někdy o ČR ani sami nevěděli. Kde se k tomu všemu dostal, jsme z něj nedostali - jen krčil rameny a tvrdil, že to všechno se dozvěděl v rámci přípravy na náročné místo lázeňského dozorce. Mno, pravdu už se asi nedozvíme. Řádně napaření a utahaní odjíždíme na naše místečko v kempu, kde promněňujeme samohyb ve spací vagón a spíme až do rána.

×