Na sever!

Předpověď nelhala, ráno máme slunce a modro, kam se podíváš. Budí nás vrčení helikoptér, které začínají exportovat movité turisty na ledovec. My se v tomhle budeme muset spolehnout na vlastní nohy a pneumatiky našeho auta: popojíždíme dvacet kilometrů na jih k druhému ledovému megajazyku Fox Glacier. Panoramata stojí za to, ale bude potřeba s sebou hodit - od jihozápadu se natahuje mlha, tak abychom na ten ledovec vůbec dokoukli. Není to ale daleko a tak tam dorazíme dřív než mraky - k čelu ledovce se dostaneme tak na sto metrů, dál jen z průvodcem (z ledovce padají kusy, teče voda a tak). Je to docela macek. Nad hlavou nám sviští jedna helikoptéra za druhou; proti zalesněným horám, které svírají údolí, vypadají legračně malé.

Na cestu se nám ještě nechce, tak se pouštíme ještě na pár kratších výletů místním lesem. Tedy: džunglí. Popravdě, vypadá daleko džunglovatěji než džungle, skrz kterou jsme pochodovali v Malajsii. Je evidentní, že tu často prší, všechno je agresivně zelené, všude samé liány, obrovité zauzlované kmeny a desetimetrové stromové kapradiny punga. Každý strom je navíc pokrytý malinkými kapradinkami, takže to vypadá, že má zelenou srst. Do toho visí z větví vousy lišejníků... prostě paráda. Jen škoda, že jsme si sem neudělali výlet v noci - v lese tu prý žijí červi, kteří v noci svítí. Snad příště.

Bohužel, zatím se přehouplo poledne a my musíme mazat na sever. Naše cesta vede skoro šest set kilometrů podél pláží a útesů bičovaných vlobitím, přes jedny hory a druhé hory... Oproti východnímu pobřeží to vypadá jako úplně jiný světadíl, škoda že nemáme čas tu blíže prozkoumat alespoň některé z devíti národních parků, které jsou tu namačkané jeden na druhém. Ráno nás čeká zastávka v tom nejsevernějším - Abel Tasman National Park, ale je to ještě kus cesty a tak pokračujeme i za tmy. Na silnici je klid, takže se jede celkem dobře. Když konečně odpadneme na jednom z odpočívadel (široko daleko žádní turisti, které by bylo třeba oškubat, takže ani žádné zákazy nočního parkování), máme natočeno skoro pětset kilometrů a jih necháváme daleko... no, na jihu. Nad hlavou milióny hvězd.

×