Podzim na Novém Zélandu

Kaikoura v našem původním plánu cesty vůbec nebyla - přidali jsme ji tam až po příjezdu do Aucklandu, na základě Emmina doporučení. Prý je to tak krásné městečko, že ho prostě nesmíme na své cestě přehlédnout. Zatím ale Kaikoura moc přesvědčivě nepůsobila - fronta v turistické informační kanceláři a předražené kempy dávaly tušit, že se jedná o profláklé letovisko. Dnešní noc dojem moc nezlepšila: kolem páté nás probudil prudký déšť, mohutný příboj a takový vítr, že si s naším karavenem úplně pohazoval. Honza ale opakovaně deklamoval internetovou předpověď počasí, která tvrdila, že se to během dne vyjasní, tak jsme se pod tlakem masmédií ještě otočili na druhý bok a zkoušeli znovu usnout. Kolem deváte jsme se definitivně rozhodli začít nový den, a to teplou snídaní, kterou jsme si po divoké noci zasloužili. Bohužel, ani v tomto ohledu Kaikoura body moc nenasbírala - v celém městě byl jediný podnik, který byl ochotný tomuto našemu přání vyjít vstšíc, a to ještě navíc za dost nekřesťanské peníze.

Posilněni a - nutno přiznat - už za slunečního svitu a modré oblohy jsme se vypravili na asi desetikilometrovou procházku podél pobřeží poloostrova, a teprve tady se ukázalo, v čem místní kouzlo spočívá. Od mořského břehu se nám přes smaragdovou hladinu otevřel pohled na dvoutisícové vrcholky se sněhovými špičkami, taková kulisa si zaslouží uznání.

V průběhu treku jsme se pak kromě racků a různého jiného mořského ptactva setkali především s tuleni. V informační příručce bylo jasně napsáno, že i když lenošící tuleň na první pohled nevypadá jako lítá šelma (a žádný z těch, které jsme viděli, tak skutečně nevypadal), může se obratem ruky, tedy vlastně ploutve, naštvat a člověka ošklivě pokousat. Honza těchto varování ani omylem nedbal a fotil tuleně tak zblízka, že si na něj mohl sáhnout (tuleň). Naštěstí se žádnému ze zainteresovaných živočichů nic nestalo. Cesta se vinula kolem několika tuleních kolonií a kolem dlouhých skalnatých teras, na kterých za odlivu uvízly mušle a mořské řasy. Jo, a prý se mám zmínit o tom, že se tu už krásně podzimně zbarvují stromy.

Když jsme asi kolem poledního dorazili zpět k autu, zahájili jsme dnešní hlavní přesun - do horských lázní Hanmer Springs. Jsou to jedny z nejstarších a nejslavnějších lázní na Novém Zélandu a využívají místní horký pramen, který se vhodným míchámím se studenou vodou upraví na přijatelných 33 - 41 stupňů. Návštěvníci si pak prostě skočí do tak teplého jezírka, jaké jim vyhovuje, a kochají se rochněním v teplé vodě a zároveň výhledem na okolní horská panoramata. Od mořského pobřeží jsme tedy autem zamířili do hor, míjeli stáda oveček a kraviček a taky stromy, které se tu na podzim tak krásně zbarvují.

Původní úmysl byl dojet do Hanmer Springs tak na pátou, využít podvečer pro koupání a zítra ráno se vypravit na další cestu. Jenže člověk míní a osud mění. Osud měl v tomto případě podobu majitelky kempu, kam jsme se uchýlili k noclehu. Ta se jednak dobře identifikovala s naší domovinou, svěřila se, že byla loni na Balatonu, což je vlastně hned vedle nás, a také prozradila, že co by na ni přišlo, šla by se koupat do lázní radši zítra hned ráno po otevření, kdy tam bude čistá voda a málo lidí - dnes mají děti poslední den prázdnin a nebezpečí špinavých bazénů a nátřesku v nich je víc než značné (což plné parkoviště před lázeňskou budovou jen potvrzovalo).

Rozhodli jsme se tedy pro drobnou změnu plánu, navečeřeli se, popili lahvinku růžového vína, které jsme s sebou vezli už z Kumeu (člověk pak má nějak hned optimističtější pohled na svět), a vyrazili do městečka jen tak, na kávu a něco sladkého (tedy, vlastně taky za kešemi, ale jejich lov se změnil v takové fiasko, že to radši ani nebudu zmiňovat). Našli jsme tedy docela příjemnou kavárnu (ale při naší hladince už by nám byla přišla asi každá kavárna příjemná), dali si dortík a sledovali, jak se i teď večer stále do lázní i z lázní hrnou davy lidí. No, snad budeme mít zítra ráno v horkém prameni trochu klidněji. Zatím můžeme s klidným svědovím prohlásit, že se v Hanmer Springs teď na podzim moc hezky barví stromy.

×