Makáme!

Probouzíme se do pošmourného rána: je vidět, že meteorologové znalí své věci předpověděli změnu počasí správně. Nad jezerem se honí nízké mraky, ze kterých vypadává drobný déšť. Když se k tomu u Hedviky přidá ještě poškrabávání v krku, které je pravděpodobně předzvěstí nadcházející rýmičky, je jasné, že se dneska do žádných větších akcí pouštět nebudeme.

Pustíme se tedy alespoň do pořádné snídaně, na kterou padne něco z místních vajec, pár párečků a na zapití troška zdejšího veletučného mléka a takto posilněni zasedneme k obrazovkám, od kterých se zvedneme zase až k obědu. Náladu, pokaženou pochmurným počasím, nám spraví až zpráva od stavařů, kteří nám konečně spočítali konstrukci budoucího domečku; zahřeje nás u srdce, že by se nakonec přece jen mohl podobat naší původní představě víc, než jsme doufali. Jen to jezero před parcelu a hory kolem nám asi nikdo nepřikouzlí a budeme si pro ně muset občas někam zajet na návštěvu.

Kolem druhé hodiny se přece jen zdvihneme ze židlí, abychom se z kopce skutáleli do Mondsee (města) na nějaké ty nákupy, a že zrovna skoro vůbec neprší, využijeme příležitosti a projdeme se velkoryse navrženou parkovou příbřežní promenádou u Mondsee (jezera). Kouzelná místa, která jsou přes letní měsíce určitě nabitá turisty, zejí víceméně prázdnotou a zavřené pouliční stánky se zmrzlinami a uzenými rybami dodávají celku jednoznačně posezóní melancholický flair. Občas alespoň mezi mraky obezřetně prosvitne kousek sluníčka, což kvitujeme s povděkem. Jen těžko se dá představit, že ještě včera jsem se ve stejném jezeře koupal...

Na žádnou větší akci to ale dneska skutečně nevypadá - když obejdeme park, naložíme se zpátky do auta a zase vyšplháme zpátky do našeho orlího hnízda, kde zbytek odpoledne a večera strávíme procházením stavebních rozpočtů, vyhlížením lepšího počasí (zítra by se snad mělo ještě naposledy udělat hezky!) a, samozřejmě, usilovnou prací, aby ty rozpočty bylo z čeho zaplatit.

Buď jak buď, na takový jeden obyčejný pracovní den furt dost dobrý!

×