Popracovní procházka
|
|
Hedvika, 24. 9. 2020
Hned ráno dojde na mléčnou krizi: do ovesné kaše totiž naleju asi čtvrtlitr mléka, které máme od paní Wienerové ještě od včerejška, a tím zbyde na dně skleněné láhve sotva na dvě kávy s mlékem - málem je z toho partnerská roztržka. Z ranních zpráv taky zjišťujeme, že se Rakousko chystá zařadit Pražáky do covid-rizikové skupiny a od pondělka jim (teda vlastně nám) bude vstup na území Rakouska zapovězen. Uff, oddychneme si, to jsme svůj baboletní rakouský pobyt stihli jen tak tak. A ještě nám u toho tak báječně přálo počasí! Společně spokojeně pokyvujeme a děkujeme osudu. Záhy nás ovšem pohltí pracovní povinnosti a dneska nás zdrží skoro do tří do odpoledne. Dál už se ale zdržovat nenecháme a vyrážíme ven.
Dnes je totiž zřejmě poslední (aspoň skoro)letní den. Obloha sice není nijak modrá, je spíš podmračená, sluníčko vykukuje jen občas, ale teploty odpoledne stoupají ke třiadvaceti stupňům. Skoro se nám nechce věřit, že se září zvolna blíží do finále. Těžko říct, jestli je to kvůli tomu epesnímu počasí, ale vycházkové volno mají dneska i zdejší krávy. Za normálních okolností jsou rozdělené na tým “kravín”, ten tráví svůj čas v interiéru, a tým “louka”, který pobíhá volně po pastvině. Dneska je ale kravínová závora otevřená a Milky rozvážně pochodují zpod střechy směrem na vyhlídku, aby si taky užily výhled na tyrkysové jezero.
My nasedáme do auta - a ejhle! Musíme hledat z farmy alternativní cestu. Na příjezdové cestě nám totiž brání ve výjezdu Tesla (tou jezdí náš sedlák pan Wiener, když zrovna nejezdí traktorem) - teď je právě čerstvě umytá a schne na sluníčku, a protože pan Wiener má zrovna na pozemcích důležitější věci na práci než ji kvůli nám jít přeparkovat, objedeme to polňačkou kolem pastviny a stodoly a hurá na výlet.
Túru dnes volíme velmi střídmě, vlastně se jedná jen o asi hodinovou procházku - mě totiž pořád tak trochu trápí mírné nastuzení a nechci to s fyzickými výkony moc přehánět. Parkujeme kousek za městečkem Mondsee, u bývalého mlýna Erlachmühle, ze kterého je dneska hospoda. Pěšky pak míříme údolím potoka Zeller Ache, což je bohužel směrem od obvyklých malebných jezerně horských scenérií, na koukání tak máme hlavně nízké kopečky, zelené louky, statky s roubenými štíty a všudypřítomná stáda krav, jejichž upřený výraz a kontinuální žvýkání působí až meditativně.
U vesničky Punzau se naše cesta stočí zase směrem zpátky, kde nás čekají další kopečky, louky, statky atd. (U jedné usedlosti Honza mlsně obdivuje starou dílnu - domeček se sedlovou střechou má plochu dobrých 60 čtverečných metrů a ještě přístavbu!). U hotelu Leidingerhof se pak cesta prudce zlomí dolů z kopce a před námi se otevře panoramatický výhled na celé Mondsee a hory za ním. Uvelebíme se v trávě, rozhlížíme se kolem a užíváme si, jak pěkné to tady mají a že se tu dá sedět venku na louce jen tak v tričku (a v Honzově případě dokonce v kraťasech).
Zpět k autu už to pak máme jen pár minut. Cestou zpátky do apartmánu ještě přibrzdíme na malý nákup, ale zdejší Billa nás svým sortimentem sýrů a mléka a sušených šunek docela zdrží, a taky u pokladny se pak kapku divíme. Domů se potom vracíme akorát v té době, kdy se slunce kloní k horám a denní světlo nabírá zlatavou barvu. Podvečerní kávu si tedy bereme na terasu a kocháme se výhledem. Sbohem, léto!
Předpověď na zítřek: teploty 8°C, setrvalý déšť.
RSS