keyboard_arrow_up

Přesun na farmukeyboard_arrow_right

O den dřív

Hedvika, 18. 9. 2020

Když jsme začátkem letošního února zoufale nadávali na madridském letišti na promeškané letadlo, nenapadlo nás ani náhodou, že to bude na dlouhé měsíce náš poslední výlet do zahraničí. V průběhu března začala koronavirová pandemie zvolna zastavovat celý svět, takže náš neuskutečněný jarní výlet do Saska, můj anulovaný jazykový pobyt ve Francii, zrušený festival historických plachetnic Sail Amsterdam a nikdy nerealizovaný výlet na jachtě po řeckých ostrovech se vlastně v porovnání se zbytkem lidstva dají považovat za celkem malé osobní oběti. V mírné euforii letních měsíců, kdy se epidemiologická situace začala vylepšovat, jsme si celí natěšení rezervovali na závěr září apartmán na rakouském Mondsee. Už koncem srpna ale začalo být jasné, že koronavirus ještě neřekl poslední slovo, a bohužel měl těch slov k říkání tak nějak nejvíc zrovna v Česku. V posledních dnech se tedy českým turistům - jako příliš rizikovým - postupně zavřela Británie, Maďarsko, Dánsko, Nizozemí, Slovinsko, Německo (to je teda zatím zavřené jen pro Pražáky a Středočechy), Kypr, Slovensko a přibývají další. Rakušáci byli tak čestnou výjimkou, že jsme s blížícím se termínem odjezdu s Honzou uzavírali sázky, jestli jejich spolkový kancléř stihne zavřít hranice, ještě když budeme doma, nebo si počká, až sedneme do auta. Nakonec jsme se rozhodli přistoupit k akci dřív, než k ní přistoupí Bundeskanzler Sebastian Kurz, a vyrazit do Rakouska už o den dřív, než jsme původně plánovali. Náš apartmán na Mondsee je sice rezervován až od soboty a dřív volnou kapacitu nemá, narychlo jsme ale sehnali pokoj na přespání blízko dálnice už na pátek a vyrazili vstříc dobrodružství.

U svatého Antonína

Startujeme brzy, moc se nerozmýšlíme a sešlápneme plyn na podlahu, protože nás stále ještě pronásleduje takové nepříjemné tušení, že na hranicích už budou čekat rakouští policisté a chtít nás vracet zase zpátky do Čech (v počtu nově nakažených na 100.000 obyvatel jsme na tom totiž tak o 50 procent hůř než Rakušáci, takže by nebylo divu). Jakmile ale za Dolním Dvořištěm úspěšně prokličkujeme přes hranice, zjišťujeme na webu, že dle aktuálního oficiálního prohlášení rakouské vlády se žádné hranice zavírat nebudou - obávali jsme se tedy zbytečně. Každopádně jsme ovšem vyhráli jeden den v Rakousku navíc.

A ten den se nerýsuje vůbec špatně. Do městečka Steinhaus bei Wels, kde máme na dnešek rezervovaný nocleh, přijíždíme kolem půl jedné, v ubytování nás ale čekají až ve dvě. Vytáhneme tedy z auta něco k snědku a jdeme si udělat kousek za město, k soše Antonína Paduánského, malý piknik. Fouká docela vítr, takže se musíme za Antonína kapku schovávat do závětří, ale sluníčko svítí, seč může, a vyhání polední teploty někam k 18 stupňům, což není na Předalpí na konci září vůbec špatné. Tedy, k tomu Předalpí: ke skutečným horám to máme ještě dobrých dvacet kiláků vzduchem, ale výhledy už se tu nabízejí docela pěkné.

O druhé hodině už nás v jednom ze steinhauských domků uvítá hostitelka Romana, která v domě pronajímá volný pokoj. Ten máme pro sebe a kuchyni a koupelnu s Romanou sdílíme, ale vzhledem k tomu, že hostitelka v domě skoro pořád není, zas tak moc nám to nevadí. Můžeme dokonce i na zahradu - opět se solidními výhledy na alpské štíty - a taky do bazénu, ale to nás při stávající teplotě příliš neláká. Odpoledne věnujeme vyřizování pracovních záležitostí (přece jen je dnes ještě pracovní den) a před večeří si vyrazíme na malou vycházku kolem potoka za městem. Z lesa u potoka bohužel nejsou vidět ty vytoužené hory, takže největší vzrušení pro nás představují labutě, kvetoucí ocúny a zpola převržený traktor jednoho místního zemědělce, který s ním sekal trávu trochu moc blízko strouhy.

Večeři pořizujeme vlastních zásob (Romanina varná deska je tak sofistikovaná, že si musíme vygooglovat návod) a večer už zůstáváme doma. Za celý den jsme tu kromě Romany a převrženého traktoristy potkali jednoho metaře, a to je všechno. Jestli to podobně bude vypadat na farmě u Mondsee, kde máme rezervovaný apartmán, zdá se, že by se nám tu mohlo dařit pandemii docela dobře odolávat.


Přesun na farmukeyboard_arrow_right