Konečně pořádné prázdniny

Poslední dny dovolené jsme se rozhodli strávit na plážích - při západním břehu ostrova, kde je neslunečněji a kde si chceme ještě trochu užít léta. Ráno jsme se tedy rozloučili s Cirque de Salazie pár krátkými procházkami. Nejdřív jsme zamířili ke třem vodopádům. Z města Hell-Bourg, srdce celého kráteru, jsme vyšli po příkré cestě nejdřív mezi zahradami a pak bambusovým a ještě jiným lesem. Cesta nebyla moc dobře značená, občas jsme trochu zakufrovali, ale zpět na správnou stezku nás vrátila cedulka "chien méchant" - ve francouzštině totiž nehlídá dům pes zlý, nýbrž fikaný, což člověka přiměje k zamyšlení. Když jsme okoukli tři vodopády i s kapličkou Panny Marie, otočili jsme se směrem do údolí, ve kterém dřív stávaly lázně. Hell-Bourg byl totiž v devatenáctém století lázeňským městem s horkým pramenem, podobně jako dnes Cilaos. Jenže pak přišel po velkých deštích sesuv půdy, horký pramen vyschl a s ním skončilo i celé místní lázeňství. Namísto aby se Réunioňani snažili pramen znovu objevit a na tradici lázní navázat, udělali z polorozpadlých lázeňských budov turistickou atrakci a na horkou vodu se úplně vykašlali. Přitom dostat to do ruky Japonci, s výhledy na okolní majestátní hory tu mohl být onsen lepší jak v Japonsku.

Do St. Leu - místa, které jsme si na poslední dva dny dovolené vybrali - jsme to měli kolem poloviny ostrova, tedy celkem asi hodinu cesty. Zamluvili jsme si tady cosi, čemu paní domácí při rezervaci po telefonu řikala "studio", tak jsme jen doufali, že nebude nahrávací. Ve skutečnosti se jedná o docela příjemný apartmánek i s vlastní malou kuchyní. Kterou tedy stejně nevyužijeme, protože máme v plánu ochutnat pár místních specialit. Dneska přišla z réunionských specialit na pořad dne výborná thajská kuchyně v restauraci Namaste (tam se nám dokonce po hodné chvíli bojů se zásuvkou a wifi podařilo připojit k internetu) a zítra hodláme začít den u tradičního francouzského patissiera, pana Čonga, který má krámek hned vedle nás. Jó, svět je malý. V pokoji nám teď příjemně hučí klimatizace, kterou ve zdejším vlhkém teple docela užijeme, a venku zurčí fontánka, kterou paní domací nechala před domem instalovat - nejspíš aby se hostům líp spalo, nebo aby měli na co koukat, když zrovna nic nedávají v televizi (tu tady máme taky). Je to zkrátka fajn, užít si občas nějaký ten výdobytek civilizace.

×