Při baltském pobřeží

Přes noc se počasí značně vylepšilo a s ním i kvalita cyklostezek. V neděli ráno tedy vyrážíme po cyklodálnici (chodci mají vlastní pruh) z Göhrenu na sever. Po pravé straně nám zůstávají pláže městečka Baabe. To Honzu tak fascinovalo (hlavně názvem teda), že následující půlden na všechny otázky odpovídá "Bááábe".

- "Nedáme si zmrzlinu?"

- "Bááábe."

Jednoznačným vítězem soutěže o nejhezčí molo je Sellin - tam na něm rovnou postavili hospodu. A jakou krásnou! Bohužel je v deset ráno ještě zavřená, takže vytoužené Kaffee&Kuchen si dát nemůžeme. Co kdybychom to aspoň okoukli? Bááábe.

Vítr 18 stupňů, voda 19 - to pro místní turisty znamená koupačku. My ale odoláme.

Honza ovšem záhy na sellinském molu testuje, jak blízko se dá přijít k takové vlaštovce. Dost blízko - mrchy jsou krotké a vypasené zdejšími koláči.

Zatímco molo je secesní, z konce 19. století, potápěcí gondolu - to je taková kopulovitá věc na konci mola - postavili teprve nedávno. Tam se zavře hromada lidí a celá gondola sjede pod vodu. Podle reklamních fotek z ní není vidět skoro nic. Na večerní ponory je sleva - to není vidět vůbec nic.

Ze Sellinu si děláme malou zajížďku do vnitrozemí. A ejhle! Konečně místo, kde s cyklisty fakt počítají! U loveckého zámečku Granitz totiž mají cykloparkoviště. Jinak zámeček stojí natolik mimo všechny trasy, že jsme k němu jeli DO KOPCE asi HODINU. Ale vypadá hezky. A namísto tradičních bronzových lvů hlídají zámeček bronzoví lovečtí psi. Honza říkal, že se s jedním mám vyfotit, ale že ho mám chytit na tom správném místě, aby to odpovídalo jeho blaženému výrazu.

Všechny lovecké zámečky jsou uvnitř stejné - parohy, parohy, mrtvá liška, mrtvý orel... Tenhle zámeček má ale - kromě mrtvého orla - vyhlídkovou věž s velmi křehkým schodištěm. Pohyb turistů nahoru a dolů řídí dva strážci s vysílačkami, kteří vždycky velí "Abstieg kann beginnen". To by tak hrálo, aby si v Německu chodil nahodu a dolů kdo chce a kdy chce!

Z vrcholu věže je výhled kolem celého poloostrova Mönchgut. Ne že by teda byl na ty roviny moc dramatický pohled... Honza říká, že to dost připomíná Polabí. Nás ale nejvíc těší, že neprší!

Binz - další z plážových letovisek a další molo. Samozřejmě podepsané. Italská zmrzlina, kterou hned u mola prodávají, záhy padla, ale kornoutu zbylo trochu i pro vrabce. Zdá se, že Honza má k ptákům čím dál tím blíž... Zmrzlinu jsme ochutnali rakytníkovou - z rakytníku tu dělají kdeco a jsou tu celé rakytníkové obchody. Hned kousek vedle mola pak stojí epesní hotel Kurhaus Binz. Chcete bydlet v pokoji s výhledem na moře? Za 300 éček na noc máte dvoják jak vyšitý.

Ehm, aby bylo jasno, zase trochu prší. Ale na dovolenou na Balt asi jezdí jenom odhodlaní, protože lidi jsou prostě v moři pořád. V tomhle počasí ale vypadají barevné plážové koše vyloženě depresivně.

My se radši jdeme schovat pod střechu, na nějvětší evropskou indoorovou výstavu soch z písku (http://sandfest-ruegen.de/). Letošní téma: fascinace přírodou. Sochy fakt stojí za vidění a jsou obrovské - třeba gorila mohla mít i s thajským podstavcem k deseti metrům.

Jen pár kilometrů severně od Binze leží Prora - masivní nacistický plážový komplex ze 30 let určený pro 20 000 lidí. Že je jí část opravená a slouží jako hostel a muzeum, to jsme věděli. Ale netušili jsme, že ze zbytku se právě přestavují luxusní byty. Realitní agent má stánek hned na staveništi - ale my jsme se rozhodli sem zatím neinvestovat. Jedna zbrusu nově opravená část Prory má sloužit jako hotel. No a zbylo i pár kousků, které jsou v ruinách a do kterých se asi žádným investorům nechce.

Vším tím procházením po plážích jsme se zdrželi tak, že do Sassnitz, našeho dnešního cíle, přijíždíme až po páté večerní. A to už se tu vlastně nedá stihnout nic.Takže jen projdeme přístavem, povečeříme - jak jinak? - rybu, britskou ponorku si necháme na zítra a zamíříme se ubytovat do blízkého kempu Birkengrund. Teda, blízkého... Paní v infokanceláři říkala: "Není to daleko, je to vysoko." Dokonce nám nabídla, že nám za nějakých 80 nebo 100 EUR najde narychlo penzion. No, my snad radši do toho kempu. Čtyři kilometry , samozřejmě do kopce. Sassnitzkému přístavu dáváme pro dnešek pápá.

Ale kempík Birkengrund nakonec předčí naše očekávání! Předně, jsme tu sami. V infokanceláři nám řekli, že kemp nenabízí žádný komfort - lidi sem tedy nejezdí, ale nám louka a teplé sprchy úplně stačí ke štěstí. 20 EUR za nás oba, kola i stan. Kemp hlídají tři nebo čtyři kočkotygři. Hmotnost každého odhaduji na cca 6 - 7 kg. Jestli v noci zaútočí ve smečce, vzdávám se bez boje.

×