Hlavní je mít plán
|
|
Hedvika, 2. 9. 2025
Se spaním to dnes není o moc lepší než včera, budím se o půl páté ráno. Při převalování v posteli ale aspoň získají jasnější obrysy mé plány na dnešek. 1) Prověřit, co je takový pluie faible a jestli se v něm dá venku existovat. Tohle počasí, čili slabý déšť, předpovídají meteorologové na několik nejbližších dní, na víkend pak už plánují normální pluie. 2) Navštívit Cité de la Mer, nejpopulárnější muzeum v Cherbourgu, jehož největším tahákem je velké akvárium. 3) Potkat se s Adeline a dát si první lekci francouzské konverzace. Po tom včerejším hrůzném zážitku, kdy jsem v turistické informační kanceláři nedala dohromady jedinou souvislou větu, se toho dost obávám. Hlavním dnešním cílem ale je porovnat si myšlenky a začít zase normálně fungovat - v situaci, ve které jsem, v čase a místě, na kterém jsem. Potřebuju, abych byla hlavou tam, kde mám zbytek těla. (Dneska ráno jsem si šla k pekaři pro rozinkového šneka a až při otevírání domovních dveří mi došlo, že jsem ho sice zaplatila, ale v té pekárně nechala, takže jsem si celé kolečko po městě musela dát ještě jednou. Ochotná pekařka na mě naštěstí zapomenutým šnekem mávala, už když mě zahlédla na rohu ulice.)
Pluie faible je s deštníkem a bundou zvládnutelný, ale na celodenní chození by rozhodně příjemný nebyl a situaci nepomáhají ani rafales - poryvy větru, které jsou předpovídány i na další dny a mají dosáhnout až sedmdesátikilometrové rychlosti. Jsem docela ráda, když po čtvrthodině chůze dorazím do obrovské haly Cité de la Mer. Budova byla původně lodní terminál pro transatlantické plavby a byla vybudovaná na přelomu 20. a 30. let 20. století ve stylu art déco. Budova vlastně není úplně přesné označení, jednalo se totiž o celý komplex zahrnující vlakové nádraží, lodní terminál, kanceláře, obchody, ale třeba taky zvonici. Provoz tu fungoval až do 70. let, odkdy jednotlivé domy postupně chátraly a rozpadaly se, až se ty zbytky - konkrétně tu vlakovou halu a lodní halu - povedlo zapsat v roce 1989 na seznam kulturních památek a v roce 2002 v nich otevřít muzeum věnované moři.
První expozice, kam zamířím, je L'Océan du Futur - Oceán budoucnosti. Navzdory názvu se výstava věnuje spíš minulosti, tedy vývoji různých rostlinných a živočišných druhů žijících ve vodě. Ale namísto nudných grafů čeledí a rodů jsou tam akvária. Mořští koníčci vypadají takhle. Chobotnice takhle. Krevety takhle. Celá expozice je instalována v zatemněné budově, takže člověk vidí jen nasvětlená akvária, a celé to působí velmi impozantně. Nejvíc se mi líbilo veliké akvárium s celým korálovým útesem a hejny ryb. Vlastně moc nevím, proč se lidi chtějí potápět, když takhle můžou kus moře šikovně dostat na souš. V expozici je navíc jako zvukový podkres puštěné bublání vody, což v kombinaci s rybami působí neuvěřitelně uklidňujícím dojmem. Seděla jsem tam hodnou chvíli.
Zatímco v oceánské expedici se lidi v různých malých sálech rozptýlí (potkala jsem jich tam jen pár), ve druhé expozici - jaderné ponorce - se vzhledem ke stísněnému prostoru celkem nutně udělá zácpa. Ponorka Le Redoutable (což se dá přeložit jako obávaný nebo hrozivý) byla spuštěna v roce 1967, sloužila do roku 1985 a v roce 2000 se stala prvotním impulsem pro to, aby bylo v Cherbourgu Cité de la Mer vůbec otevřeno - měla být jeho hlavním exponátem. Jedná se o jedinou ponorku s balistickými střelami, kterou lze navštívit, ale vevnitř samozřejmě nejsou ani ty střely, ani jaderný reaktor, který byl s celou částí ponorky vyříznut a je nahrazen jen prázdným trupem. K ponorce je gratis audioprůvodce (ze kterého mi nejvíc utkvělo, že kombinace vesnice o sto třiceti lidech, jaderného reaktoru a výbušnin se nikde jinde na světě nevyskytuje, protože fakt není považována za dobrý nápad) a prohlídka nabídne člověku docela dobré nakouknutí, jak asi taková sedmdesátidenní mise stovky metrů pod mořskou hladinou mohla vypadat.
V roce 2012 rozšířili muzeum ještě o expozici Titanik, která má připomínat, že Cherbourg byl poslední zastávkou Titaniku v Evropě, než se vydal na svoji slavnou - a taky poslední - cestu do Ameriky. Výstava šikovně využívá zrekonstruovaný art déco lodní terminál, ale obsahově bohužel zůstává daleko za očekáváním. Asi nejzajímavější jsou repliky interiérů lodi, v životní velikosti je tam ale jen ložnice Helene Baxterové, slavné "nepotopitelné" Helene, která nastoupila na loď právě až v Cherbourgu a která katastrofu přežila. Ložnice druhé třídy už jsou vyvedeny jen jako modely a svědectví o celé události podává výstava hlavně formou fotografií a textů, což není zas tak velká zábava.
Než si všechno prohlédnu, změní se venku pluie faible na regulérní pluie, takže domů přijdu dost mokrá, tak akorát na oběd a velký hrnek čaje. A už abych se balila na lekci francouzské konverzace.
S Adeline máme sraz v Caffé de Cherbourg, kde se akorát potkáme u pultu s objednávkami. Adeline je asi čtyřicetiletá, velmi těhotná dáma, takže má chuť úplně na všechno, ale nakonec si dá jen džus, já si objednám kávu a sedneme si v kavárně do patra do malého salonku, kde nás nebude nikdo rušit. Adeline je na mě vybavená: Má s sebou vizuální pomůcku, podobně jako Amy Adams ve filmu Arrival, když chtěla komunikovat s mimozemšťany. Ptá se, jak budeme postupovat a jestli se chci zaměřit na nějaké specifické gramatické věci, takže jí vysvětluji situaci - potřebuji především konverzovat, samozřejmě s opravami chyb, které dělám. Můj aktuální problém je, že teď nemluvím vůbec, nebo jen velmi ztuha. Adeline s postupem souhlasí - dnes si vystačíme s běžnými otázkami na to, kdo jsem odkud jsem, co dělám... A na příště si mám vybrat konkrétní téma, na které se obě připravíme dopředu.
Když si dávám záležet, docela se mi daří věty skládat a některé chyby si dokonce opravím sama. Adeline občas na vizualizační tabulku udělá poznámku k mé výslovnosti, případně k nějakému jevu, který říkám špatně opakovaně. Hlavně se ale, podle svých slov, soustředí na rozšiřování mé slovní zásoby, protože v základu se dokážu domluvit docela dobře. Používat se řekne nejen utiliser, ale taky třeba employer nebo usiter. Často může být nejen souvent, ale taky fréquemment. Aussi je fajn, ale également zní líp, když chce člověk říct také. Na závěr se ještě domluvíme, že téma příštího sezení bude, na jaká zajímavá místa se tady na Cotentinu dá zamířit. Adeline dělá jako vedlejšák dětskou průvodkyni kulturním dědictvím Francie a mně se zrovna hodí, když mi nějaké tipy prozradí. Při rozloučení mi ještě narychlo doporučí, že přímo tady v Cherbourgu je zajímavé muzeum umění (vlastně spíš obrazová galerie) a taky komentované plavby kolem pobřeží, s vyhlídkou na přístavní pevnosti. Obojí se dá podniknout, i když prší, takže obojí jsou velmi využitelné náměty.
Ve skutečnosti mi tip na okružní plavbu připadá jako tak dobrý nápad, že na loď Adele naskočím ještě dnes odpoledne - staví u otočného mostu, přímo před domem. Loďka objíždí během jedenapůlhodinové plavby takzvanou la rade de Cherbourg, což je v češtině, jak jsem se dočetla na wikipedii, takzvaná rejda - tedy zátoka před přístavem. Aby byla co možná chráněná jak proti nepřízni počasí, tak proti případným výpadům nepřátel, začali ji ve druhé polovině 18. století opevňovat pevnůstkami přímo na moři a mezi nimi natahovat kamenné hráze. Efektivně se jim tak podařilo vytvořit nějakých patnáct čtverečních kilometrů velmi dobře chráněné vody, což je úctyhodný výkon. Největší zásluhy za to jsou připisovány Napoleonovi, ale se stavbou ve skutečnosti začal už Ludvík XVI. a svoji roli opevnění sehrálo ještě za druhé světové války. Dneska je, aspoň podle výhledu z lodi, v dost dezolátním stavu a hned vedle pevností je instalovaná lososí farma.
Během plavby se několikrát vystřídá sluníčko a slejvák. Však mi dneska taky Adeline říkala, že když cestuje po Normandii, vždycky balí plavky i deštník s pláštěnkou, protože člověk nikdy neví. Na zítřek je předpověď počasí téměř nejhorší z celého týdne, takže plánuju zůstat doma a utěsnit škvíry mechem. Přinesla jsem si na to dostatek baget a jeden normandský cidre, tak snad se mi povede tu slotu nějak přečkat.
RSS