Dobře naplánovaný den
|
|
Honza, 5. 2. 2020
Ani už vlastně nevím, kdy jsem byl naposledy v zoo - pokud tedy nepočítám dnešek. V Praze do zoologické můžeme zajít kdykoliv, takže tam samozřejmě nejdeme nikdy (kdo by se tam taky prodíral těma davama lidí); zajít do zoo na Tenerife můžeme ale jenom teď, tak jsme se k tomu tedy odhodlali i přesto, že se tam nejspíš budeme prodírat ještě většími davy lidí. Nicméně místní zoo - Loro Parque - je "kanárskou atrakcí číslo jedna”, a když už máme tu nešťastnou zoologickou patnáct minut chůze od apartmánu, tak se tomu asi musíme postavit čelem.
Celé akci předcházela důkladná příprava: jednak jsme předem vysolili nekřesťanských 80€ za dva lístky, abychom nemuseli čekat u pokladen, za druhé jsme nařídili budíka na nekřesťanskou půl osmou ráno (jsme tu tak trochu na dovolené, víme?), abychom mohli před půl devátou bušit na bránu Loro parku. To nám totiž poskytne unikátních 40 minut, kdy bude v zoo klid, protože teprve pak začnou přijíždět autobusy z výletních lodí na severním konci ostrova. Další půl hodiny nato začnou přijíždět autobusy z hotelů na jižním konci ostrova, a pak to už bude jen strašnější a strašnější. A to máme prosím všední den a únor, do sezóny daleko. Další důležitý bod: jídlo a pití si vzít s sebou. Ne že by bylo uvnitř tak nekřesťansky draho (což tedy celkem je), ale hlavně se u stánků hromadí lidi a člověk pak místo koukání na papoušky stojí ve frontě, zatímco venku parkují další a další zájezdní autobusy plné dalších a dalších návštěvníků.
Tohle všechno Hedvika nastudovala předem z různých strategických zdrojů a návodů "Jak na Loro park" a musím říct, že se důkladná příprava vyplatila: První bezmála hodinu jsme skutečně měli zoo jenom pro sebe; jediní lidé, kteří se nám pletli do cesty, byli místní zaměstnanci, kteří se rozcvičovali před nadcházející šichtou. Takže jsme bloudili mezi voliérami a výběhy a obdivovali místních dva a půl tisíce papoušků, kteří tu jsou rozstrkaní skoro všude, hejna ibisů a plameňáků, lvy, tygry a všechny ty další propriety, které každá správná zoo mít prostě musí. A když říkám "bloudili", myslím to doslova: místní spleť cestiček je natolik zamotaná (a místní mapa a navigační systém natolik k ničemu), že jsme ze začátku vůbec nevěděli, kde jsme a kam jdeme. Což - když o tom tak přemýšlím - byl asi záměr autorů té motanice.
Z místních expozic musím rozhodně vyzdvihnout moderně pojatá akvária (křišťálové vodní sloupy, ve kterých se vznáší neskutečné medůzy a hejna ryb), tučňákárium (s pohyblivým chodníčkem, takže se člověk při obdivování těch divnoptáků nemusí s nikým strkat), samozřejmě tu nekonečnou spoustu papoušků a taky baobaby, které jsou sice falešné, ale i tak impozantní.
Místním zlatým hřebem jsou samozřejmě představení cvičených zvířat, která mají samozřejmě tu nevýhodu, že je chtějí vidět všichni, co v parku zrovna jsou. Díky už zmíněnému dokonale připravenému plánu jsme je nakonec viděli skoro komplet - počínaje tuleni (kteří byli nejzábavnější), přes delfíny (u kterých jsem vůbec nechápal, jak dělají to, co dělají; navíc v rámci performance nad publikem přelétávalo i hejno amazoňanů, což jsem ještě taky nikdy neviděl) až po cvičené kosatky (které byly kolosální, ale přece jenom mi přišlo, že se kolem nich dělá trochu moc velký cirkus); nakonec nám teda uteklo jenom to představení s papoušky.
Po kosatkách už začaly davy v parku skutečně nepříjemně houstnout, my už ale byli vlastně hotoví: Ještě kouknout na gorily, lenochody a hrošíky a (po troše bloudění) projít podmořským tunelem - a máme hotovo, v ideálním čase a (troufám si říct) bez větších nervů. Z Loro parku odcházíme po zhruba třech a půl hodinách s pocitem, že toho bylo tak akorát.
Doma chvilku řešíme nějaké nutné pracovní věci, ale dnešek jsme cíleně měli nastavený trochu odpočinkově, takže to moc nepřeháníme. Na odpoledne máme totiž naplánovanou ještě jednu akci: Výlet do nedalekého městečka La Orotava, kde má Hedvika vyhlídnutou kavárnu, historický dům a hospodu (v tomto pořadí). V kavárně si dáváme místní kávovou specialitu barraquito (kafe s vaječňákem - Kanářani vám sice budou tvrdit něco o 42 bylinách, ale je to kafe s vaječňákem), u historického domu si řekneme, že bychom se o něj starat nechtěli (to už ale o sobě víme od loňska, kdy jsme prolezli na dvacet polorozbořených chalup) a u piva (jednoho! malého!) si řekneme, že to byl dneska opravdu dobře naplánovaný den...
RSS