Do města

Ačkoli všechny předpovědi na dnešek hlásí celodenní mrholení, rychlá ranní kontrola z terasy ukazuje, že aktuálně neprší - i když chodníky jsou ještě mokré, přes noc nejspíš kapku krápalo. Nám je dopoledne počasí v podstatě jedno, stejně zasedneme ke svým pracovním povinnostem, oběd pořídíme z vlastních zdrojů a odpoledne ještě znovu chvíli zařezáváme. Kolem třetí odpolední, když už naši kolegové v Praze mají čtvrtou, a tedy téměř padla, ale vyrážíme ven. A máme štěstí, mraky se zrovna docela protrhaly a prokukuje sluníčko. 

Dneska neplánujeme pořádat žádnou velkou výpravu. Koneckonců, máme na to jen zbytek odpoledne. Chceme si ale konečně projít městské centrum Santa Cruz de la Palma - za celý pobyt jsme se k tomu ještě pořádně nedostali. 

Nejdřív jdeme po pobřežní promenádě Avenida Maritima. Nad plážemi dneska vlají žluté vlajky, což znamená, že koupání v moři je možné se zvýšenou opatrností. Oproti předchozím dnům se vlny skutečně trochu umírnily, a svoji roli sehrávají i mohutné vlnolamy, kterými jsou pláže lemovány. Teploměr u turistické informační kanceláře ukazuje 19 stupňů, funí do toho ale docela silný vítr a koupačka by dneska asi nebyla úplně příjemný zážitek.

Avenida Maritima je typická městskými domy s dřevěnými balkóny. První prý vznikaly v Santa Cruz už v 15. století, řádnou propagaci jim ale udělal až počátek turistického ruchu ve století devatenáctém. Tehdy se barevné pavláčky začaly objevovat na kresbách, malbách a posléze i fotografiích místních umělců a staly se tak ikonickým obrázkem celé La Palmy. I v současnosti si balkóny fotí snad všichni turisté, kteří se v Santa Cruz de la Palma zastaví - a že jich je: v přístavu dneska kotví britská Azura, která na svých palubách přivezla tři a půl tisíce pasažérů. Málokdo si u těch romatických obrázků pestrých balkónků uvědomuje, že jednou z jejich hlavních funkcí bylo sloužit jako prevét. 

Hned kousek za balkóny je Castillo de Santa Catalina, místní pevnost. Její dnešní podoba pochází z konce 17. století, ale první pevnost na tom místě byla postavená už o sto dvacet let dříve - hned poté, co město vyplenili francouzští piráti. Pevnost je vpravdě nedobytná, a to i pro nás, protože jediný přístup do opevnění vede přes dřevěný mostek, a ten se zrovna opravuje, čili tam není. 

Další městskou pamětihodnotí je námořní muzeum ve tvaru Kolumbovy galeony Santa Maria. Uvnitř prý je výstava pergamenových námořních map nevyčíslitelné hodnoty, ale nás to teda k návštěvě nezlákalo. A před námořním muzeem stojí socha trpaslíka v napoleonském klobouku. 

S těmi trpaslíky je to tady na La Palmě docela zajímavé. Jednou za pět let se tu konají slavnosti Panny Marie Sněžné - patronky ostrova. A jejich hlavním tahákem je tanec trpaslíků. Tahle tradice pochází zřejmě někdy z 19. století, i když prvně je doložená až v roce 1905. Čtyřiadvacet chlapů úplně normální velikosti se převleče za trpaslíky (rozuměj: nasadí si fakt velkou dřevěnou hlavu s velkým napoleonským kloboukem, takže zbytek těla vypadá maličký) a za zvuků čehosi jako polka poskakují v organizovaných řadách. Původ této tradice je všem historikům, folkloristům a etnografům zcela neznámý (proč by taky měli na La Palmě tancovat trpaslíci s napoleonskými klobouky, že?), to ovšem Kanářanům nezabránilo prohlásit celou akci kulturním dědictvím. No a pro připomenutí téhle slavné tradice postavili na náměstí toho bronzového trpaslíka. 

Když se dost neobdivujeme kulturních a historických specifik, začneme se věnovat tématům o něco přízemnějším: Koukáme, kde nabízejí na pěší zóně nejzajímavější tapas. Honza okukuje, kam by stálo za to zajít na čerstvou rybu. Pořídíme nějaký nákup. Zastavíme se v Café Don Manuel, kde sice nemají sangrii, ale nabídnout nám místo ní barraquito. A aby nám to nebylo líto, na sangrii se pak zastavíme v Atlántico, kousek od našeho apartmánu. 

Sice jsme dnes nepokořili žádný horský vrchol, nepřebrodili žádný vodní tok, ani nepřekonali žádné protivenství počasí, ale čas od času je takové potulování a lenošení ve městě vlastně taky docela fajn.

×