Mrholí

Jak jsme předpokládali, budíme se do jemného deště. Navíc se budíme v 7:53 - včerejší přesun nás asi fyzicky dost vyřídil - a vzápětí si uvědomujeme, že to je pražských 8:53 a že potřebujeme být (minimálně já) v práci. Já se tedy jen překulím do naší improvizované domácí kanceláře a dneska je to Honza, kdo kmitá kolem přípravy snídaně. Palec nahoru!

Dopoledne nám uteče, ani nevíme jak. Kolem poledního oba práci na chvíli přerušíme, abychom poobědvali, a protože si mrholení dává zrovna chvilku pauzu, jdeme se aspoň na chvíli projít mokrým městem. Na pěší zóně je docela plno, v přístavu totiž stojí Mein Schiff - německá výletní loď pro dva a půl tisíce pasažérů, kteří se hned ráno vyhrnuli do uliček Santa Cruz. Dokonce i u pekaře, kam právě míříme, je dneska celkem nával. 

Jakmile se ale od pěší zóny oddělíme, lidí znatelně ubývá. Na skoro prázdné příbřežní promenádě pak zcela náhodně objevíme kavárnu, která není na žádných mapách. Honzu zláká dovnitř mohutný dvoupákový kávovar a dvě obrýlená koťátka, která kolem něj poskakují. Café se jmenuje Kairos, což prý v řečtině znamená něco jako "ten správný okamžik", takže si tam prostě nemůžeme nesednout na kafe. Káva je překvapivě solidní, zejména ovšem vizuálně. Buď proklet Instagram, který naučil baristy udělat krásnou mléčnou mikropěnu a nalít s ní fotogenický latté art do espresso shotu, který by mohl být přece jen o fous chutnější. Ale děláme si mentální poznámku, že v případě potřeba se sem na kafe dá. 

Polední procházku ještě protáhneme kousek na jih, kolem mořského pobřeží, ale vlastně se jen motáme mezi marinou, obchodním přístavem a výpadovkou na letiště, takže se záhy stáčíme zase zpátky k domovu. Koneckonců, ještě nás dneska čeká nějaká práce. 

Definitivně se s kanceláří rozloučíme až hodně po páté a večerní výpravu podnikneme do asi kilometr vzdáleného supermarketu, který je ale "hiper", takže si od něj slibujeme trochu lepší sortiment, než má ten náš za barákem. Cestou nás samozřejmě opět provází mrholení, které se chvilkami zvrtne i v pořádný slejvák. Když doneseme nákup domů, Honza se ještě rozhodne jít si zaběhat. Prý už skoro neprší a do tmy prý je taky ještě daleko. K téhle jeho zábavě se tedy nepřipojím. Chvíli zkouším z balkónu vyhlížet regatu The Ocean Race, co jede kolem světa, ale nejbližší loď lízne La Palmu ve vzdálenosti asi 30 kilometrů, takže bych měla problém i za jasného dne, natož dneska. Pustím se tedy do přípravy večeře, tam snad budu mít lepší šance. 

Venku prší jen mírně, na La Palmu se zvolna snáší tma a z přístavu za mohutného houkání odjíždí Mein Schiff.