Velmi pracovní pondělí

Po úspěšném víkendu, kdy se nám povedlo podívat se na okraj kráteru Caldera de Taburiente, se s pondělkem vracíme zpátky do svých (vzdálených) kanceláří. Vlastně nám to ani zas tak moc nevadí, protože k obvyklému stavu počasí "zadekováno" se dneska občas přidává i jemné mrholení, takže se nám ven nijak zvlášť nechce. A ven se nejspíš moc nechce ani pasažérům La Belle des Océans - maličké výletní lodi jen pro 120 pasažérů, která se na svých stránkách chlubí, že je "absolument francophone", a která nám dnes v Santa Cruz bude dělat společnost, než se večer vypraví dál na Gomeru. Jak je možné, že se v tom mizerném počasí - poprvé od našeho příjezdu - nad mořským obzorem jasně rýsuje jak sopečný kužel Tenerife, tak plochý obrys La Gomery, je mi skutečně záhadou. 

Dneska je to Honza, kdo se jen přesouvá z jedné telekonference do druhé - mně v práci zas tak moc nepotřebují. A tak se kolem poledního vypravím aspoň k pekaři, pro čerstvé pečivo a něco sladkého. Na ulici Calle O'Daly, na které bydlíme, se právě odehrává jakýsi umělecký školní festival, kde děti prezentují své instalace s tématem La Paz, což, jak usuzuji z mnohých holuci a jeřábů, nejspíš znamená mír.

V průběhu odpoledne, kdy pokračujeme v práci, už se v apartmánu střídavě balíme do deky. Teploty venku dneska nestoupají nad 13 stupňů a byteček nám zvolna vychládá. Kdepak, jakmile se k nám neopírá sluníčko před prosklené dveře terasy, umít tu být docela zima. 

Večer se tedy rozhodneme, že se půjdeme ohřát nějakým drinkem. A protože se k těmhlě teplotém nehodí žádné mojito ani piňa colada, skončíme v restauraci La Placeta, kde nabízejí místní rumy. Honza si dá skleničku z destilerky Arehucas na Tenerife a já zkouším ukázku z produkce podniku Aldea tady na La Palmě. Žádný z rumů nás nijak z holínek nevystřelí, obou nám ale vrchní nalije možná půl druhé deci (asi holt mu zas tak rychle na odbyt nejdou), takže si k nim ještě musíme jako tapas objednat plátky česneko-máslové bagety, aby nás to úplně neskolilo. 

Mezitím se kolem setmělo, a taky, tuším, jednou nebo dvakrát pršelo, ale to nám teď, po těch rumech, o dost míň vadí. Poslední úkol, který nás dneska čeká, je zajít si objednat take-away do čínské restaurace, kde nám minulý týdem moc chutnalo. Trochu sice tápeme, který směrem se ten podnik nachází, ale centrum Santa Cruz není zas tak velké, takže po chvíli kličkování setmělými uličkami konečně stojíme před vytouženým podnikem. Za pultem je, jako minule, anglicky mluvící španělská servírka, takže objednávání nám jde jedna báseň, a pak už zbývá jen pár minut počkat, než nám kuchař večeři připraví. Honza mezitím zkoumá palmy v okolí restaurace a vyhodnocuje, které mají kmeny nejvíc podobé sadám komolých kuželů, jakými palmové kmínky kreslí děti. Možná jsme si ten rum měli dát jen jeden napůl...

Číňan je naštěstí s naší večeří hotov raz dva (ještě než Honzu napadne vylézt se podívat, jestli se ten tvar palmového kmene nějak nemění s výškou) a my si můžeme kuřecí chop-suey odnést domů, kde se na něj nedočkavě vrhneme. Minulý týden nám dvě porce číny vystačily na dva dny, tentokrát je ale spořádáme naráz a s plnými břichy se zvládneme akorát tak skulit na záda. Jojo, velmi pracovní den to dneska byl.

×