Poslední výlet

Ráno jsem se probudil ještě za tmy: léto už definitivně dává znát, že má svoje odpracováno, stmívá se dřív a rozednívá později. Sednu si tedy k počítači, abych odbyl nějaké věci do práce, zatímco noc venku pomalu šedne. O půl osmé mě vykviknutí z toalety upozorní, že už je Hedvika vzhůru a jako každé ráno s ní sklouzlo uvolněné záchodové prkénko. Po několika takových incidentech jsem byl důrazně vyzván k tomu, abych dotyčnou závadu opravil, nicméně po prošetření situace jsem zjistil, že bude daleko větší zábava, když zůstane uvolněné, a tak jsem ho nechal být.

Jeden z úkolů pro dnešní den je vyjíst ledničku, do kteréhož úkolu se pouštíme hned při snídani, kdy likvidujeme vajíčka a převážnou část chleba. Spěchat nijak zvlášť nemusíme: máme sice dneska v plánu výlet, ale autobus nám odjíždí až v devět, takže krom jiného stihneme i nakoupit čerstvé zásoby na cestu v blízké pekárně.

Teploměr po ránu ukazuje slabých 9 stupňů Celsia a mraky, které se válí po horách kolem Briançonu, vypadají nevlídně, ale rozhodneme se důvěřovat dnešní předpovědi počasí, která věští stejně slunečný den, jako bylo těch sedm předchozích.

Veze nás stejný autobus jako včera, ale dneska se s řidičem loučíme dřív, ve vesnici La Salle-les-Alpes, odkud se vydáváme podél lyžařské sjezdovky nahoru. Bohužel krom lyžařské dráhy - aktuálně bez sněhu, a tedy neužívané - se svah také využívá pro rychlostní sjezdy na horských kolech a vyježděný kotel a spád kopce naznačují, že pokud se během výstupu potkáme s cyklistou v protisměru, nedopadne to ani pro jednu stranu dobře. Rychle tedy opouštíme nebezpečnou oblast a vydáváme se do kopce sice delší, zato ale bezpečnější pěšinkou.

Brzy pochopíme, že se zprávy o našem brzkém odjezdu asi roznesly do blízkého okolí. Zejména pak mezi houby (ty si toho mezi sebou napovídají...), protože teď, když už jsou veškerá vajíčka snědená a nezbývá čas ani na sušení, začaly ty bestie vystrkovat svoje hnědé hlavičky všude kolem cesty s nebývalou drzostí. U sto padesátého klouzku jsem je přestal počítat, a to jsme byli tak v půlce cesty. Občas se stalo, že člověk nechtě některou tu potvoru rozšlápl, protože na úzké pěšině prostě pro houby nebylo kam stoupnout. Ještě dlouho poté, co jsme vyšli z lesa, jsme cítili, jak se nám za zády smějí, až se jim trhá mycelium.

Uklidnily nás až velkolepé výhledy dolů do údolí říčky Guisane, kterými jsme se mohli kochat celou zpáteční cestu do Briançonu. Počasí nakonec poslechlo meteorologickou předpověď - mraky se protrhaly, slunko se opřelo do strání a zanedlouho jsme museli přejít na letní stejnokroj (což u Hedviky znamená, že schová kulíška).

Dnešní výlet má na mapě jen nějakých šestnáct kilometrů a i výškovým profilem je to vyloženě pohodová záležitost - po úvodním výstupu, během kterého nás terorizovaly už zmíněné klouzky, přecházíme na okružní cestu kolem národního parku Ecrin (GR50) - jdeme z ní sice jen drobounký kousek (celá má přes 370km), ale i tak je to důstojné rozloučení s okolní krásnou krajinou. Stezka nás vytrvalým mírným klesáním přivede přímo až k vyhlídce nad Briançonem, odkud můžeme obdivovat město i se všemi jeho pevnostmi, rozesetými po okolních kopcích. Pak už se jen skutálíme ze stráně dolů a jsme zpátky doma.

Když říkám doma, tak tím myslím v hospodě - jen pár kroků od našeho vymazleného pronajatého bytečku je hospůdka, která se specializuje na pivo Chouffe, které jsme ochutnali už v Embrunu, kde jsme se taky dozvěděli o legendárním skřítkovi, po kterém je pojmenováno. Jestli se jedná skutečně o legendu, nebo jen o dobrý marketingový tah stejnojmenného pivovaru, se mi nepodařilo zjistit; na druhou stranu se nám podařilo znovu potvrdit, že - byť je pivo čepováno jen do čtvrtlitrových sklenic - dává teda parádně. Kombinace uťapaných nohou a silného moku nás odrovná natolik, že až do odpoledne sbíráme síly a relaxujeme. Tuto aktivitu si dovolíme přerušit jen dvakrát - poprvé, když dojdeme posvačit zmrzlinu do Mastro Gelataio (jen €3.20 za dva kopečky zmrzliny - kdo by odolal?), a podruhé, když si necháme v našem oblíbeném Km0 nařezat k večeři na prkýnko hromádku salámů a sýrů. Nad nimi pak spřádáme plány na další část naší cesty, která už má neoddiskutovatelnou pachuť návratu.

Briançone, bylo nám tady s tebou hezky. Teda až na to (kvík!) klouzavé záchodové prkénko.

×