Přesun
|
|
Hedvika, 10. 12. 2016
Hlavním úkolem na dnešek bylo přesunout se z apartmánku v Santa Cruz na jachtu v marině Del Sur na jihu ostrova, blízko Las Galletas. Měli jsme to krásně vymyšlené: místní autobus v 10:08 nám umožní krásně chytnout v 10:30 na autobusáku stojedenáctku, ze které vystoupíme v Los Cristianos - a místními spoji už se nějak dokodrcáme. Jenže nám do toho hodil vidle Daniel. Že prý by se s námi rád viděl aspoň při odjezdu, poptal se nás po zážitcích a tak. A že nás na to autobusové nádraží rovnou doveze.
Což bylo vlastně dobře, protože jsme se nemuseli vláčet s naší obří taškou a navíc ještě příručními batůžky pěšky na zastávku městského autobusu. Navíc se zdá, že naše taška poněkud přibrala nad Ryanairem povolených 15 kg - nejspíš za tím budou nějaké drobnosti a suvenýry, které jsme si tu pořídili. Nadváhu zavazadel ale budeme, jak Honza případně poznamenal, řešit, až na ni dojde řada. Zatím řešíme, jestli se všechna naše zavazadla vejdou i s námi do Danielova auta. A vejdou, ale je to jen tak tak.
Daniel se nás cestou ptá, jak jsme se v Santa Cruz v jeho apartmánu měli. A my nijak nelžeme, když říkáme, že apartmán je fantastický. Hlavně ten výhled. On má pro nás prý ještě dvě testové otázky, které klade všem hostům, kteří přes AirBnb přijedou: 1) Byli jste v Anaga parku? a 2) Byli jste v La Laguna? Testem projdeme na výbornou: na obě otázky hrdě odpovídáme, že ano, ale taky přiznáváme, že La Laguna nás trošku zklamala. Daniel sám uznává, že zejména od zařazení města na seznam světového kulturního dědictví je návštěva téhle lokality spíš srážkou s masovým turismem než s místní kulturou a architekturou. A když už jsme u architektury, upozorňuje nás i na moderní budovu opery, kterou jsme prozkoumali hned první den. Ptáme se, jak se stavba stará - při bližší prohlídce nám připadalo, že místy začíná už trochu oprýskávat. Daniel vysvětluje, že stará je asi dvanáct let, ale háček netkví ve věku. Architekt, který stavbu navrhl, je prý proslulý ze dvou důvodů: jednak tvoří velmi odvážné stavby - a druhak tyto staby se rychle bortí. Některé jeho jiné počiny jsou prý už dokonce kvůli narušené statice zavřené. Takže mohou být v Santa Cruz rádi, že opera zatím aspoň trochu drží pohromadě.
To už ale přijíždíme k autobusovému nádraží, Daniel nás po španělsku olíbá, rozloučíme se s ním a zamíříme k autobusu. Vzhledem k tomu, že jsme se nemuseli kodrcat místní dopravou, dokonce stihneme ten o jeden dřív, tedy už v 10:00. A rychlé ověření v Googlu nám prozradí, že nebude třeba jím jezdit na přestup až do Los Cristianos - stačí jednoduše dojet na jižní letiště a přestoupit tam. Asi za hodinku tam jsme, za necelých pět minut nám jede místní přípoj, další hodinu strávíme v něm - a už podle stěžňů poznáváme, že marina je přímo před námi.
Zkoušíme na první dobrou najít loď, kterou máme mít půjčenou - má to být 46 stop dlouhá Bavaria jménem Cisco II. Na mola ale nesmíme a ze břehu moc vidět není. Usadíme se tedy v jedné z pobřežních kaváren a voláme Jirkovi, našemu skipperovi, že už jsme na místě a co bude dál. Jirka sedí se zbytkem posádky v jiné kavárně v marině, ale vypraví se k nám, aby nám sdělil další program. Ten je prostý: ve 13:00 přebírá loď, do 14:00 je hotov, pak uděláme společný nákup a odpoledne si dopřejeme volné, protože jsme na dovolené a ne na závodech. Vyplouváme až zítra ráno, ale už kolem sedmé, abychom si ten jachting užívali pěkně už od úsvitu.
Jenže člověk míní… My dotáheme všechna zavazadla ke zbytce posádky, která se zatím vyvalila na pláž, a co teď? Posádka i s Jirkou vyráží na oběd, a protože my jsme s Honzou stihli po příjezdu každý půl bagety, ujímáme se role stráže zavazadlové hromady. Což se takhle na kanárské pláži, s teplotou vzduchu kolem sedmadvaceti, docela dá přežít. A když už nás to na pláži moc nebaví, uchýlíme se na sousední zahrádku, kam si necháme přinést dvě sklenky sangrie, a v hlídání pokračujeme odtamtud. Najedená posádka dorazí kolem jedné, Jirka míří s Radkem přebírat loď a ostatní zvažují, že by se vlastně mohl udělat ten nákup. Tedy, aspoň nákup těch věcí, které bezprostředně nevyžadují ledničku, protože ta bude k dispozici až s lodí, a to nebude hnedtak. Naštěstí je znovu potřeba někdo, kdo ohlídá zavazadlovou hromadu, takže já na zahrádce pokračuji v sangrii. Nejhorší incident se zavazadly nakonec způsobí beagle, který naši haldu nejdřív dlouho očichává a pak už už zvedá nohu… Naštěstí ho ale páníček včas odtáhne k patníku.
Kolem druhé je prvotní nákup hotový, nanosíme tedy všechny nákupní tašky, batohy, příruční zavazadla, rybářské pruty a kabeličky na molo k jachtě a vyčkáváme, až bude přejímka dokončená. Ta se ale trochu táhne. Roman jde na loď zjistit situaci. První zpráva, kterou přinese, je, že máme místo šestačtyřicetistopé lodi padesátku. Nic tak obrovského jsem snad nikdy ani neviděla, natož abych na tom jela. Díky tomu ale prý se přejímka trochu protáhne. Když se za chvíli Roman vypraví na loď pro další aktuální zprávy, už se nevrátí. Za půl hodiny jde stav obhlédnout Honza a přijde s tím, že je vadný ventil plynové láhve. Ke čtvrté hodině je zastihnu, jak teprve vybalují plachty. Abych to zkrátila: na loď jsme se nakonec dostali kolem čtvrt na šest. Je opravdu obří. V salonu by se při troše skromnosti dalo tančit - rozhodně nějaké míň svižné tance. Zkoušela jsem se projít po palubě od kormidel (máme samozřejmě dvě) ke kotevní studánce na přídi, a člověk aby si k tomu skoro vzal kompas a svačinu na cestu.Rozestěhujeme tedy naše pečlivě sbalená trička do všech skříněk, co máme v kajutě - a při té příležitosti tu také najdeme plovací vestičky s oxidouhličitými cartridgemi - přesně takové, jaké jsme si pracně přivezli letadlem až z Prahy. Trochu klejeme, ale jen chvíli, protože nás pořád ještě čeká druhý nákup - totiž těch ledničkových věcí. Když se nám konečně o půl osmé povede narovnat do skříněk a ledniček (loď má dvě!) všechny zásoby, mám pocit, že jsem sice celé odpoledne nic nedělala, ale unavená jsem, jak kdyby přehazovala kompost. Radek ale navrhne, že bychom si mohli udělat večeři na lodi - prý sám uvaří. A tak máme za pár minut na stole brambory se slaninorajčatovou omáčkou a zeleninový salát. Akorát náš skipper Jirka omáčku vynechává, protože je vegan. Jsem docela zvědavá, jak dokáže na moři přežít (ale mám dojem, že díky tomu, že u ryb je ochoten udělat výjimku).
Zbytek posádky vyrazil po večeři na břeh, na kávu. My už jsme s Honzou vyzkoušeli na Tenerife tolik káv, že víme, co by nás v kterékoli z pobřežních kaváren čekalo, takže si uvaříme instant s hromadou mléka a cukru a záhy zamíříme pod peřinu. Přece jen, zítra máme vyplouvat už se svítáním...
RSS