Rozloučení

Dnešek už mám jen na to, abych před odjezdem zařídila technikálie (hlavně si pořídila něco k jídlu s sebou na cestu a nacheckovala se online do letadla) a rozloučila se s Cherbourgem.

Dopoledne věnuji nákupům. Sendvič a něco k pití vyberu v supermarketu celkem rychle, ale pak si ještě udělám zacházku na Rue au Fourdray - tam sídlí cukrář Jean-François Foucher, kterého mi Adeline doporučila jako nejlepšího v celém Cherbourgu, tak přece nemohu odjet, aniž bych nějaký kousek od něj nevyzkoušela. Vyberu si akorát jeden, protože jednak jsou zákusky docela veliké a druhak taky něco stojí. Cheesecake má podobu podlouhlého řezu, vystačí mi na celou svačinu a je mňam. 

Odpoledne se mi o trochu vzrušení postará dopravce Transavia - sice mi pošle mail, že on-line check-in na zítřejší let už je možné provést, webová stránka je ale nefunkční. Uklidňuji se, že je to jen tím, že to teď právě zkouší hrozně moc lidí naráz a že mám ještě víc než čtyřiadvacet hodin, abych to zvládla, a taky už během pěti minut se na stránku bez problémů přihlásím a stáhnu si boarding pass - zítra budu moct přes bezpečnostní kontrolu nakráčet rovnou do letadla. A pak se jdu ještě trochu projít po Cherbourgu.

Když o tom tak přemýšlím, vlastně jsem skoro víc času strávila mimo město než v něm. Ještě dnes se po centru pohybuji s mapou, jinak se ztrácím. Jdu se podívat do maríny, kam moje kroky vedly hned ten den, co jsem přijela, a tentokrát si dám i oblíbený odpolední cidre. Aspoň přes vodu zamávám na Cité de la Mer, kde v úterý plovoucí rybičky léčily moje rozjitřené nervy. A zajdu taky do baziliky Nejsvětější trojice, podívat se na mohutné gotické klenby, jejichž pilíře byly v 19. století až trochu nepatřičně pomalovány barevnými ornamenty - a zapálit svíčku. 

Na chvíli se ještě zdržím u otočného mostu, kde nad vodou vykřikují rackové, a domů to stihnu jen tak tak - slunečné dny jsou u konce a z okna už zase vyhlížím na prudký déšť, který je tu zřejmě na denním pořádku.

Nezbývá než začít balit.

×